Energetika jako taková

[unicast]

U OZE pak máme kapacitní faktor (koeficient ročního využití). Ten znamená, že musíme mít přenosovou soustavu od takového zdroje (tedy měniče a kabely) dimenzovanou na 100% výkonu, ale ten zdroj dává průměrně jen 20% (jak fv, tak vítr). Jde o mrhání elektronikou a mědí. Nehledě na to, že někde musí čekat záložní zdroj (třeba plynový a opět se spoustou mědi), který vyžaduje zaměstnance a údržbu a přitom skoro nevyrábí.

Tak ona by i přečerpávací elektrárna Lipno - Dunaj byla OZE. A elektronikou plýtvat zatím můžeme, křemík je jedním z nejrozšířenějších prvků v zemské půdě (až začneme používat masově GaN a Ga₂O₃ součástky, bude to o něco obtížnější). S tou mědí je horší, to ano.

[pave69]

Než fúzi bych více věřil uzavřenému thoriovému cyklu.

Obojí je problém, protože je to technicky moc složité. U thoria (u všech reaktorů s tavenými solemi) máte jednak radioaktivitu, stejně jako u normálního reaktoru, a jako bonus šílenou žíravinu a to smíchané dohromady. Takže cokoli vám ta žíravina v primárním okruhu požere, máte fakt problém to opravit, protože příplatky za sebevraždu ozářením nejsou v pracovním právu povolené a celkově je velmi málo pracovníků, co o takový typ příplatku jeví zájem.
Je to v podstatě návrat do 50. a 60. let, kdy byla spousta výborných nápadů na reaktory (viz třeba první čs v J. Bohunicích), ale (skoro) všechny skončily na nedořešených provozních detailech.
Když máte zamoření radioaktivitou, tak potřebujete něco brutálně primitivního, co v primárním okruhu bude v podstatě bezúdržbově fungovat celou dobu provozu. Fúze může být složitější, protože (přetrvávající) radioaktivita je výrazně menší, ale ty technické požadavky jsou tak extrémní, že je to prostě na hranici toho, co umíme a známe. Kdyby někdo objevil výborné supravodiče při pokojové teplotě, snadno vyrobitelné, tak se fúze prosadí.