Zbyněk Mulač píše: ...
Řešení sulfatace pomocí konstantního zvýšeného DC napětí, které popisujete, může v mnoha případech baterii oživit. Má ovšem jednu - ačkoli skrytou, ale poměrně velkou - nevýhodu: Při dlouhodobějším zvýšeném potenciálu na elektrodách nastává koroze mřížky. Míra sulfatace se může snížit, naměříte lepší kapacitu a CCA, ale daní za to je oslabení spojení mřížky a aktivního materiálu. Takže odstraňujete léčitelnou nemoc - sulfataci -, ale "lékem" který přináší nemoc neléčitelnou tj. korozi a následný předčasný rozpad elektrod, což se projeví jako zkrat mezi články. Takže fakticky zkracujete životnost baterie protože zkrat mezi články je (pokud pomineme některé "metody" založené na vyplachování článků) konečnou stanicí.
Dalším úskalím je značný úbytek H2O při dlouhodobějším přepětí, takže touto metodou nelze reparovat uzavřené (VRLA) baterie aniž by si člověk udělal přístup k článkům za účelem dolití vody (čímž padá záruka). A už vůbec takto nelze reparovat GELové baterie.
Při pulsní desulfataci žádný z těchto negativních vedlejších účinků nenastává. Sice nastává také přepětí, až na 100V a více, ale jenom ve špickách nabíjecích pulsů tj. po dobu desítek nanosekund (dle míry sulfatace). Tento proces je samoregulující, tzn. jak se v čase vysokofrekvenční impedance při desulfataci snižuje, snižuje se i špičkové napětí. Baterie může být po kompletní desulfataci zapomenuta na pulseru dalších několik týdnů a nehrozí jí žádné poškození.
Úbytek H2O je při pulsní desulfataci zanedbatelný a tak lze v pohodě desulfátovat i VRLA a GELové baterie.
Rovněž při pulsní desulfataci nenastává v podstatě žádné zvýšení teploty, protože efektivní výkon do baterie je velmi malý. Takže nejsou žádné problémy s chlazením a také energetická náročnost na desufataci je velmi malá. Pro ilustraci, v současnosti dosahuji poměr cca 5 Wh spotřebovaných na 1 Wh obnovené kapacity. Počítal jste někdy, jaký je tento poměr u Vás?
Podle mne největší výhodou pulsní desulfatace je její jednoduchost a univerzálnost: Když má člověk patřičné zařízení, tak ho prostě připojí na svou baterii, kterou ani nemusí odpojovat od systému, takže vše může být normálně v provozu, a pak už jenom čeká a případně průběžně měří hustotu. Nemusí mít žádné extra znalosti ohledně baterii, kontrolovat proudy a napětí, řešit žádné přídavné chlazení ... prostě nic z toho co je nezbytné u metody kontrolovaného DC přebíjení.
Pravda a Láska zvítězí!.