Malý panel k chlazení piva s natáčením na slunce
Napsal: pát říj 18, 2019 1:04 pm
Panelitida a solarióza
POZDRAV VŠEM PACIENTŮM!
ZÁKLADNÍ IDEA A POŽADAVKY – pro začátek mírně nevážně:
Protože na naší zahrádce nemáme elektřinu a já nenávidím teplé pivo, rozhodl jsem se pro stavbu malé sluneční elektrárničky. Je to honosný název pro jediný panýlek, který se snaží šmírovat slunce. Jsem si naprosto vědom faktu, že tohle zařízení je naprosto amatérské a bylo mi úplně jedno, že se asi nikdy nemůže zaplatit, ale studené pivo je studené pivo. V podstatě to bylo jen hračičkování a hlavně – chlastání piva je můj koníček. Totiž pochopitelně elektronika a bastlení.
Protože naše zahrádka má rozměry pouze 20 x 15 m a výběr místa se stálým slunečním svitem bez překážek mám silně omezen, nemohl a nechtěl jsem stavět žádný megalomanský projekt.
Hlavní inspiraci jsem čerpal od pana Radima Řeháka, který zde už také publikoval (nick „radimre“) a jehož samotný web jsem objevil jako první. Tímto mu vyjadřuji velké poděkování. Své zařízení jsem si sice navrhoval sám a se svými požadavky, ale některé obvody jsem zcela bezostyšně obšlehl a upravil pro své potřeby. Nač vymýšlet znova něco, co je již vymyšleno a osvědčilo se.
Celé zařízení je v podstatě jen drahá hračka, ale svůj účel splňuje – celé léto jsme měli vychlazené pití a nekazily se nám pochutiny. Vím jen jedno – tudy cesta zatím nevede, pokud se nepodaří řídit počasí a zajistit, aby slunce svítilo i v noci. Nemuseli bychom chodit spát a mohli bychom chodit furt do práce a budovat kapitalismus. Panebože, kam na tyhle kraviny chodím? To je nedostatek chlastu!
Dokud se nepodaří silně zvednout účinnost panelů a akumulátorů a zároveň neklesnou ceny, budou to jen v podstatě drahé hračky. Celý trh je pokřiven dotacemi, někdo na tom vydělává těžký prachy a my jim to platíme. Všem těm politikům bych rozkopal rypáky. Zcela jednoznačně jsem zastáncem jaderných elektráren. Tu však bohužel neumím vyrobit doma na koleně.
Popis zařízení - teď zase trochu vážněji:
Fotovoltaický panel (dále jen panel) s deklarovaným výkonem cca 160W nabíjí přes tzv. solar tracker MPPT akumulátor 77 Ah, který pohání relativně velkou autoledničku. Z důvodu docílení vyšší účinnosti výroby elektřiny po delší denní dobu (zejména v létě) je panel umístěn na natáčecí konstrukci, kterou pohání 2 motory s převodovkami – jeden je určen pro horizontální pohon směrem z východu na západ a večer zpět na východ, druhý pro vertikální pohon směrem od země k nebi a zpět podle výšky slunce. Pohyby konstrukce s panelem – řízení a ovládání motorů obstarává řídící elektronika umístěná v ovládací skříňce poblíž konstrukce.
Na konstrukci se nacházejí kromě obou motorů s převodovkami také 4 koncové spínače, které zajistí vypnutí napájení příslušných motorů při dosažení krajních nastavených požadovaných poloh.
Fotorezistor zabudovaný na konstrukci v malé samostatné krabičce dává informaci o venkovním osvětlení do komparátoru na desce s plošnými spoji (DPS) a ten po západu slunce rozhoduje o návratu panelu zpět na východ a čekání na rozednění.
Na samostatné vertikálně pohyblivé části konstrukce nad samotným panelem se nachází čtveřice fotorezistorů, která je umístěna tak, aby rozeznala svým osvětlením od slunce, kam je potřeba posunout a natočit panel pro co největší účinnost. Horizontální dvojice posílá informaci do komparátoru směr západ / východ, vertikální dvojice je určena pro komparátor směr nahoru / dolů. Oba komparátory poté pošlou povely pro relé, která zajistí sepnutí napájení příslušných měničů pro napájení motorů pro pohyb konstrukce požadovanými směry.
Výstup z panelu – vyrobená energie - je vedena vodiči do chatky k trackeru, který se podle svých technických specifikací stará o nabíjení hlavního akumulátoru, jeho ochrany a distribuci energie do spotřebičů. Druhý dodělávaný výstup z panelu je veden do ovládací skříňky, kde je přes dobíjecí automatický obvod hlídán a nabíjen malý akumulátor, který se stará o napájení celé desky řídící elektroniky. Stav jeho případného vybití hlídá obvod s indikací dvoubarevnou LED zelená / červená, který je nastaven na vypínací napětí vybitého akumulátoru na 10V z důvodu jeho ochrany proti nadměrnému vybití. Tento obvod pro mě vymyslel pan Jaroslav Belza, kterému tímto rovněž moc děkuji. Já jsem ho opět jen trochu upravil dle svých potřeb (ten obvod, ne pana Belzu).
Obsluha zařízení: normální stav (běžný provoz):
Za normálního stavu – běžného provozu jsou spínače ručního ovládání pohybů „nahoru, dolů, západ a východ“ v dolní poloze ve vypnutém stavu a přepínač AUTO / MAN je v horní poloze „automatický provoz“. V případě potřeby je tento přepínač možno přepnout na manuální ovládání a čtyřmi spínači tak lze docílit libovolnou požadovanou polohu panelu např. pro servis a údržbu v rozmezí nastavení koncových spínačů, které plní mimo jiné také ochrannou funkci v případě selhání elektroniky nebo pohonů. Přepínač AUTO / MAN slouží rovněž k vypnutí celého zařízení (např. i během výměny napájecího akumulátoru.)
Žádná další obsluha není nutná. Zařízení pracuje automaticky, pronásleduje slunce a vyrábí energii. Večer se vrátí do výchozí polohy na východ a čeká na další skvělý slunečný den.
Co se mi neosvědčilo
Měření směru větru: V původním návrhu zařízení jsem se zabýval ochranou konstrukce a hlavně panelu proti silnému větru a krupobití. V zakoupeném anemometru s korouhví (Hadex Ostrava) jsem po rozebrání korouhve zjistil, že obsahuje 8 jazýčkových kontaktů (v hvězdici po 45°) spínaných magnetem a nějaké SMD smetí. Podle toho, který jazýček sepnul, by byla výsledná hodnota sestavy poslána kabelem do meteostanice, kde by byla vyhodnocena. SMD jsem vyházel a osadil mezi jazýčky rezistory 10k. Poté jsem vyrobil stejnou destičku, kterou jsem namontoval na rotor horizontálního pohonu. Původní myšlenka byla, že v případě silného větru se podle jeho směru natočí celá konstrukce s panelem do kolmé praporové polohy a tím bude klást větru pokud možno minimální odpor. Případné kroupy by měly teoreticky většinou hladce sklouznout neškodně podél panelu. Celé to měl řešit obvod komparátoru, který měl porovnávat natočení korouhve se snímačem polohy rotoru.
Bohužel tato myšlenka se naprosto neosvědčila, protože vlivem turbulencí se korouhev neustále otáčela nebo rychle kolébala nevyzpytatelnými směry a komparátor neustále vysílal povely k natočení panelu horizontálním směrem sem a tam. Proto jsem se vrátil k původní myšlence natočení panelu do horizontální praporové polohy, u které je naprosto jedno, ze které světové strany vichr fouká. V tomto případě ovšem hrozí riziko poškození panelu kroupami. Po celkem náročné úvaze jsem se rozhodl toto riziko akceptovat z několika důvodů, zejména proto, že panely jsou pravděpodobně na toto konstruovány – nějaké malé kroupy by měly vydržet. Dále se domnívám, že velké kroupy jsou naštěstí relativně řídkým jevem. Takže v případě velké smůly se bude bohužel kupovat panel nový. Otázkou zůstává, zda se dá toto riziko za přijatelný peníz pojistit.
Měření rychlosti větru: Další velká potíž! Domnívám se, že minimálně v našich končinách prakticky neexistuje oblast, kde se v případě bouře vyskytuje vítr (jakkoliv silný), který by foukal alespoň po nějakou delší dobu konstantní rychlostí. Prakticky se domnívám, že je to pokaždé jen nárazový vichr, který navíc neustále mění směr a sílu. Bohužel to pro vyhodnocovací obvody znamená, že je do nich nutno zavádět co nejvíce zpožďovacích prvků, aby se zbytečně nespínaly pohony motorů. Je to prakticky stejná potíž jako v případě natáčení panelu do praporové polohy. Další potíž spočívá v tom, že vertikální pohon je natolik zpřevodován, že jeho natočení z vertikální do požadované horizontální polohy trvá v krajním případě až 80 minut, kdy mezitím pravděpodobně dostane několikrát povel k reverzaci.
Jak z toho ven? Možná by stačilo, kdyby se prostě už při první detekci silného větru jednoduše spustil časovač např. na 6 hodin, který by po uplynutí této doby nechal opět vše na měřiči rychlosti větru s následným opakováním funkce. Možná bych přišel až o jeden dva dny výroby energie, ale konstrukce by byla zachráněna před případnou destrukcí. V současné době (říjen 2019) je celé řešení teprve rozpracované a obvod na DPS vyřazen z činnosti. Ještě mám co dodělávat.
NEDOSTATKY
Moje zařízení bohužel neumí sledovat polohu slunce, pokud je zataženo a ze všech směrů přichází do čidel (fotoodporů) stejné světlo, respektive šero. Neuvažoval jsem totiž o zabudování jakéhokoliv zařízení na bázi polohování astronomických dalekohledů (je to zatím otevřená otázka). Tudíž se celá sestava při zatažené obloze zastaví, případně se nepohne už od rána. Pokud je zataženo celý den nebo se zatáhne během např. odpoledne, celkem nic se nestane, protože je pokles výkonu panelu natolik značný, že je stejně v podstatě jedno, kde se panel nachází. Pokud panel zůstane vlivem šera stát už od rána, ale odpoledne se vyčasí, bohužel se panel rovněž nepohne, protože čidla jsou namířena stejným směrem jako aktivní strana panelu. Pokud v takový den nebudu přítomen na zahrádce a neposunu panel na slunce ručním ovládáním, po zbytek dne tak výroba energie bohužel už neproběhne. V každém případě se ale v noci panel vždy automaticky vrací na východ a do spodní polohy (pokud se tam již nenachází). Tam čeká na rozednění. Pro extrémní případy dlouhodobě nepříznivého počasí je akumulátor chráněn automatikou proti nadměrnému vybití, což má pochopitelně přednost před ztepláním piva (nevěřil jsem, že něco takového někdy napíšu!) nebo případným zkažením několika málo potravin.
Během letošního léta panel vyrobil podle displeje trackeru něco málo přes 50 kWh. Protože léto 2019 bylo velmi slunečné, mohlo to být možná mnohem více, ale kapacita mého akumulátoru je malá a tracker nedovolil jeho přebíjení. Energie vyrobená navíc přišla vniveč. Nadchází zima a přemýšlím, zda panel nechat i v zimě na stožáru a vyrobenou energii proměnit v teplo a temperovat chatku či na jaře skleník. Sbohem přízemní mrazíky!
Další záležitost, která mě zaskočila koncem letošního léta, bylo časté kálení holubů či jiných leteckých hovad na aktivní stranu panelu. Budu muset vymyslet nějakou zábranu nebo plašič, aby si ptáci na panel nesedali. Na mytí panelu mám houbu na tyči, ale denně to umývat nehodlám. Fakt by mě zajímalo, jak se tyto problémy řeší v případě velkých stacionárních elektráren.
Solární tracker (zřejmě made in PRC) mě pro změnu rozčiluje tím, že produkuje rušení minimálně v pásmu FM rádia a spolehlivě zaruší slabší a slabé stanice do vzdálenost cca 10 m. Samozřejmě ty moje oblíbené. Ostatní stanice, které hrají „píííp“, jedou samozřejmě dál. Rušení se projevuje zejména při sepnutí termostatu lednice. Podle mého názoru ten tracker nemohl projít testem elektromagnetické kompatibility. S tím se Číňan nemastí…
Dalším velkým nedostatkem je mrtvý chod v převodovce horizontálního pohonu. Vítr s tou konstrukcí mlátí, jak se mu zachce. Zatím jsem neměl čas se tím pořádně zabývat. Až se to poláme, budu to zase opravovat, měnit a vulgárně nadávat.
Co se mnou pořádně zacvičilo: jiná hodnota jednoho ze čtyř fotoodporů (stejná vizáž).
Zakoupil jsem v e-shopu mimo jiné také 5 kousků fotoodporů (jeden jako náhradní) a 4 jsem použil do vyhodnocovacího prvku směrů západ / východ a nahoru / dolů. Pořád jsem však nebyl spokojen s dvojicí nahoru / dolů. Za slunečného dne se zařízení chovalo poměrně normálně, avšak během např. doby, kdy se začala obloha zatahovat, začal vertikální pohon čím dál více ujíždět ze správného směru od slunce pryč. Zkoušel jsem všechno možné – od prohazování vodičů od fotoodporů po kroucení trimry. Nepodařilo se mi to nastavit ani za prase. Nakonec jsem růžici sundal a jal se měřit hodnoty fotoodporů. Jeden z nich vykazoval za světla o pouhých 40Ω jinou hodnotu než zbylé tři. Jenže za šera už to dělalo jednotky až desítky kiloohmů!!! Tohle samozřejmě komparátor nemohl vykompenzovat!
Příčina? Záměna hodnoty fotoodporu, který pravděpodobně prodejci přepadl z jednoho šuplíku do vedlejšího a protože jsou vizuálně naprosto stejné, samozřejmě se na to nepřišlo. Po výměně nevyhovujícího fotoodporu náhradním pátým fotoodporem se správnou hodnotou pracuje komparátor jako z praku. Seznam mých nadávek v pekle se prodloužil o několik metrů a vymyslel jsem některé nové.
Letos asi už nic nestihnu, takže teď jen dovymyslet ty nedostatky a na jaře chutě do toho.
Zdravím a přeji hezké slunečné dny!
Další fotky a případně schémata přidám příště, i kdyby nebyl zájem. Teď už nemám čas, jdu na zahrádku na pivo.
Pivorád 12
POZDRAV VŠEM PACIENTŮM!
ZÁKLADNÍ IDEA A POŽADAVKY – pro začátek mírně nevážně:
Protože na naší zahrádce nemáme elektřinu a já nenávidím teplé pivo, rozhodl jsem se pro stavbu malé sluneční elektrárničky. Je to honosný název pro jediný panýlek, který se snaží šmírovat slunce. Jsem si naprosto vědom faktu, že tohle zařízení je naprosto amatérské a bylo mi úplně jedno, že se asi nikdy nemůže zaplatit, ale studené pivo je studené pivo. V podstatě to bylo jen hračičkování a hlavně – chlastání piva je můj koníček. Totiž pochopitelně elektronika a bastlení.
Protože naše zahrádka má rozměry pouze 20 x 15 m a výběr místa se stálým slunečním svitem bez překážek mám silně omezen, nemohl a nechtěl jsem stavět žádný megalomanský projekt.
Hlavní inspiraci jsem čerpal od pana Radima Řeháka, který zde už také publikoval (nick „radimre“) a jehož samotný web jsem objevil jako první. Tímto mu vyjadřuji velké poděkování. Své zařízení jsem si sice navrhoval sám a se svými požadavky, ale některé obvody jsem zcela bezostyšně obšlehl a upravil pro své potřeby. Nač vymýšlet znova něco, co je již vymyšleno a osvědčilo se.
Celé zařízení je v podstatě jen drahá hračka, ale svůj účel splňuje – celé léto jsme měli vychlazené pití a nekazily se nám pochutiny. Vím jen jedno – tudy cesta zatím nevede, pokud se nepodaří řídit počasí a zajistit, aby slunce svítilo i v noci. Nemuseli bychom chodit spát a mohli bychom chodit furt do práce a budovat kapitalismus. Panebože, kam na tyhle kraviny chodím? To je nedostatek chlastu!
Dokud se nepodaří silně zvednout účinnost panelů a akumulátorů a zároveň neklesnou ceny, budou to jen v podstatě drahé hračky. Celý trh je pokřiven dotacemi, někdo na tom vydělává těžký prachy a my jim to platíme. Všem těm politikům bych rozkopal rypáky. Zcela jednoznačně jsem zastáncem jaderných elektráren. Tu však bohužel neumím vyrobit doma na koleně.
Popis zařízení - teď zase trochu vážněji:
Fotovoltaický panel (dále jen panel) s deklarovaným výkonem cca 160W nabíjí přes tzv. solar tracker MPPT akumulátor 77 Ah, který pohání relativně velkou autoledničku. Z důvodu docílení vyšší účinnosti výroby elektřiny po delší denní dobu (zejména v létě) je panel umístěn na natáčecí konstrukci, kterou pohání 2 motory s převodovkami – jeden je určen pro horizontální pohon směrem z východu na západ a večer zpět na východ, druhý pro vertikální pohon směrem od země k nebi a zpět podle výšky slunce. Pohyby konstrukce s panelem – řízení a ovládání motorů obstarává řídící elektronika umístěná v ovládací skříňce poblíž konstrukce.
Na konstrukci se nacházejí kromě obou motorů s převodovkami také 4 koncové spínače, které zajistí vypnutí napájení příslušných motorů při dosažení krajních nastavených požadovaných poloh.
Fotorezistor zabudovaný na konstrukci v malé samostatné krabičce dává informaci o venkovním osvětlení do komparátoru na desce s plošnými spoji (DPS) a ten po západu slunce rozhoduje o návratu panelu zpět na východ a čekání na rozednění.
Na samostatné vertikálně pohyblivé části konstrukce nad samotným panelem se nachází čtveřice fotorezistorů, která je umístěna tak, aby rozeznala svým osvětlením od slunce, kam je potřeba posunout a natočit panel pro co největší účinnost. Horizontální dvojice posílá informaci do komparátoru směr západ / východ, vertikální dvojice je určena pro komparátor směr nahoru / dolů. Oba komparátory poté pošlou povely pro relé, která zajistí sepnutí napájení příslušných měničů pro napájení motorů pro pohyb konstrukce požadovanými směry.
Výstup z panelu – vyrobená energie - je vedena vodiči do chatky k trackeru, který se podle svých technických specifikací stará o nabíjení hlavního akumulátoru, jeho ochrany a distribuci energie do spotřebičů. Druhý dodělávaný výstup z panelu je veden do ovládací skříňky, kde je přes dobíjecí automatický obvod hlídán a nabíjen malý akumulátor, který se stará o napájení celé desky řídící elektroniky. Stav jeho případného vybití hlídá obvod s indikací dvoubarevnou LED zelená / červená, který je nastaven na vypínací napětí vybitého akumulátoru na 10V z důvodu jeho ochrany proti nadměrnému vybití. Tento obvod pro mě vymyslel pan Jaroslav Belza, kterému tímto rovněž moc děkuji. Já jsem ho opět jen trochu upravil dle svých potřeb (ten obvod, ne pana Belzu).
Obsluha zařízení: normální stav (běžný provoz):
Za normálního stavu – běžného provozu jsou spínače ručního ovládání pohybů „nahoru, dolů, západ a východ“ v dolní poloze ve vypnutém stavu a přepínač AUTO / MAN je v horní poloze „automatický provoz“. V případě potřeby je tento přepínač možno přepnout na manuální ovládání a čtyřmi spínači tak lze docílit libovolnou požadovanou polohu panelu např. pro servis a údržbu v rozmezí nastavení koncových spínačů, které plní mimo jiné také ochrannou funkci v případě selhání elektroniky nebo pohonů. Přepínač AUTO / MAN slouží rovněž k vypnutí celého zařízení (např. i během výměny napájecího akumulátoru.)
Žádná další obsluha není nutná. Zařízení pracuje automaticky, pronásleduje slunce a vyrábí energii. Večer se vrátí do výchozí polohy na východ a čeká na další skvělý slunečný den.
Co se mi neosvědčilo
Měření směru větru: V původním návrhu zařízení jsem se zabýval ochranou konstrukce a hlavně panelu proti silnému větru a krupobití. V zakoupeném anemometru s korouhví (Hadex Ostrava) jsem po rozebrání korouhve zjistil, že obsahuje 8 jazýčkových kontaktů (v hvězdici po 45°) spínaných magnetem a nějaké SMD smetí. Podle toho, který jazýček sepnul, by byla výsledná hodnota sestavy poslána kabelem do meteostanice, kde by byla vyhodnocena. SMD jsem vyházel a osadil mezi jazýčky rezistory 10k. Poté jsem vyrobil stejnou destičku, kterou jsem namontoval na rotor horizontálního pohonu. Původní myšlenka byla, že v případě silného větru se podle jeho směru natočí celá konstrukce s panelem do kolmé praporové polohy a tím bude klást větru pokud možno minimální odpor. Případné kroupy by měly teoreticky většinou hladce sklouznout neškodně podél panelu. Celé to měl řešit obvod komparátoru, který měl porovnávat natočení korouhve se snímačem polohy rotoru.
Bohužel tato myšlenka se naprosto neosvědčila, protože vlivem turbulencí se korouhev neustále otáčela nebo rychle kolébala nevyzpytatelnými směry a komparátor neustále vysílal povely k natočení panelu horizontálním směrem sem a tam. Proto jsem se vrátil k původní myšlence natočení panelu do horizontální praporové polohy, u které je naprosto jedno, ze které světové strany vichr fouká. V tomto případě ovšem hrozí riziko poškození panelu kroupami. Po celkem náročné úvaze jsem se rozhodl toto riziko akceptovat z několika důvodů, zejména proto, že panely jsou pravděpodobně na toto konstruovány – nějaké malé kroupy by měly vydržet. Dále se domnívám, že velké kroupy jsou naštěstí relativně řídkým jevem. Takže v případě velké smůly se bude bohužel kupovat panel nový. Otázkou zůstává, zda se dá toto riziko za přijatelný peníz pojistit.
Měření rychlosti větru: Další velká potíž! Domnívám se, že minimálně v našich končinách prakticky neexistuje oblast, kde se v případě bouře vyskytuje vítr (jakkoliv silný), který by foukal alespoň po nějakou delší dobu konstantní rychlostí. Prakticky se domnívám, že je to pokaždé jen nárazový vichr, který navíc neustále mění směr a sílu. Bohužel to pro vyhodnocovací obvody znamená, že je do nich nutno zavádět co nejvíce zpožďovacích prvků, aby se zbytečně nespínaly pohony motorů. Je to prakticky stejná potíž jako v případě natáčení panelu do praporové polohy. Další potíž spočívá v tom, že vertikální pohon je natolik zpřevodován, že jeho natočení z vertikální do požadované horizontální polohy trvá v krajním případě až 80 minut, kdy mezitím pravděpodobně dostane několikrát povel k reverzaci.
Jak z toho ven? Možná by stačilo, kdyby se prostě už při první detekci silného větru jednoduše spustil časovač např. na 6 hodin, který by po uplynutí této doby nechal opět vše na měřiči rychlosti větru s následným opakováním funkce. Možná bych přišel až o jeden dva dny výroby energie, ale konstrukce by byla zachráněna před případnou destrukcí. V současné době (říjen 2019) je celé řešení teprve rozpracované a obvod na DPS vyřazen z činnosti. Ještě mám co dodělávat.
NEDOSTATKY
Moje zařízení bohužel neumí sledovat polohu slunce, pokud je zataženo a ze všech směrů přichází do čidel (fotoodporů) stejné světlo, respektive šero. Neuvažoval jsem totiž o zabudování jakéhokoliv zařízení na bázi polohování astronomických dalekohledů (je to zatím otevřená otázka). Tudíž se celá sestava při zatažené obloze zastaví, případně se nepohne už od rána. Pokud je zataženo celý den nebo se zatáhne během např. odpoledne, celkem nic se nestane, protože je pokles výkonu panelu natolik značný, že je stejně v podstatě jedno, kde se panel nachází. Pokud panel zůstane vlivem šera stát už od rána, ale odpoledne se vyčasí, bohužel se panel rovněž nepohne, protože čidla jsou namířena stejným směrem jako aktivní strana panelu. Pokud v takový den nebudu přítomen na zahrádce a neposunu panel na slunce ručním ovládáním, po zbytek dne tak výroba energie bohužel už neproběhne. V každém případě se ale v noci panel vždy automaticky vrací na východ a do spodní polohy (pokud se tam již nenachází). Tam čeká na rozednění. Pro extrémní případy dlouhodobě nepříznivého počasí je akumulátor chráněn automatikou proti nadměrnému vybití, což má pochopitelně přednost před ztepláním piva (nevěřil jsem, že něco takového někdy napíšu!) nebo případným zkažením několika málo potravin.
Během letošního léta panel vyrobil podle displeje trackeru něco málo přes 50 kWh. Protože léto 2019 bylo velmi slunečné, mohlo to být možná mnohem více, ale kapacita mého akumulátoru je malá a tracker nedovolil jeho přebíjení. Energie vyrobená navíc přišla vniveč. Nadchází zima a přemýšlím, zda panel nechat i v zimě na stožáru a vyrobenou energii proměnit v teplo a temperovat chatku či na jaře skleník. Sbohem přízemní mrazíky!
Další záležitost, která mě zaskočila koncem letošního léta, bylo časté kálení holubů či jiných leteckých hovad na aktivní stranu panelu. Budu muset vymyslet nějakou zábranu nebo plašič, aby si ptáci na panel nesedali. Na mytí panelu mám houbu na tyči, ale denně to umývat nehodlám. Fakt by mě zajímalo, jak se tyto problémy řeší v případě velkých stacionárních elektráren.
Solární tracker (zřejmě made in PRC) mě pro změnu rozčiluje tím, že produkuje rušení minimálně v pásmu FM rádia a spolehlivě zaruší slabší a slabé stanice do vzdálenost cca 10 m. Samozřejmě ty moje oblíbené. Ostatní stanice, které hrají „píííp“, jedou samozřejmě dál. Rušení se projevuje zejména při sepnutí termostatu lednice. Podle mého názoru ten tracker nemohl projít testem elektromagnetické kompatibility. S tím se Číňan nemastí…
Dalším velkým nedostatkem je mrtvý chod v převodovce horizontálního pohonu. Vítr s tou konstrukcí mlátí, jak se mu zachce. Zatím jsem neměl čas se tím pořádně zabývat. Až se to poláme, budu to zase opravovat, měnit a vulgárně nadávat.
Co se mnou pořádně zacvičilo: jiná hodnota jednoho ze čtyř fotoodporů (stejná vizáž).
Zakoupil jsem v e-shopu mimo jiné také 5 kousků fotoodporů (jeden jako náhradní) a 4 jsem použil do vyhodnocovacího prvku směrů západ / východ a nahoru / dolů. Pořád jsem však nebyl spokojen s dvojicí nahoru / dolů. Za slunečného dne se zařízení chovalo poměrně normálně, avšak během např. doby, kdy se začala obloha zatahovat, začal vertikální pohon čím dál více ujíždět ze správného směru od slunce pryč. Zkoušel jsem všechno možné – od prohazování vodičů od fotoodporů po kroucení trimry. Nepodařilo se mi to nastavit ani za prase. Nakonec jsem růžici sundal a jal se měřit hodnoty fotoodporů. Jeden z nich vykazoval za světla o pouhých 40Ω jinou hodnotu než zbylé tři. Jenže za šera už to dělalo jednotky až desítky kiloohmů!!! Tohle samozřejmě komparátor nemohl vykompenzovat!
Příčina? Záměna hodnoty fotoodporu, který pravděpodobně prodejci přepadl z jednoho šuplíku do vedlejšího a protože jsou vizuálně naprosto stejné, samozřejmě se na to nepřišlo. Po výměně nevyhovujícího fotoodporu náhradním pátým fotoodporem se správnou hodnotou pracuje komparátor jako z praku. Seznam mých nadávek v pekle se prodloužil o několik metrů a vymyslel jsem některé nové.
Letos asi už nic nestihnu, takže teď jen dovymyslet ty nedostatky a na jaře chutě do toho.
Zdravím a přeji hezké slunečné dny!
Další fotky a případně schémata přidám příště, i kdyby nebyl zájem. Teď už nemám čas, jdu na zahrádku na pivo.
Pivorád 12
