S tou zdravotní péčí u nás je to těžké...
Hodně lidí žije v přesvědčení, že česko-slovenské zdravotnictví je nejlepší na světě. A tedy, že pokud je na dovolené v Mexiku začne bolet zub, tak řešení je vytrpět to až do konce a ten kaz si nechat vyvrtat tady.
Jenomže to, je fakt mýtus, který se nám do hlavy snažil nacpat hlavně minulý režim.Pokud máte peníze, tak v každé zemi světa můžete navštívit moderní lékařská pracoviště, se špičkovými odborníky. A v tom Mexiku, nejen že vám opraví a vybělí chrup, ale klidně si můžete nechat i přebrousit oči laserem. Když to bude v Brazílii nebo Thajsku, tak vás navíc i přeoperují ze škaredého chlapa na hezkou ženskou.
Výhodou (a zároveň i prokletím) česko-slovenského zdravotnictví je, že každý občan může dosáhnout na téměř libovolnou léčbu, aniž by musel, byť jedinou vteřinu, přemýšlet nad její nákladností a smysluplností.Takže léčíme feťáky, kuřáky a alkoholiky. Zachraňujeme obrovské množství předčasně narozených dětí a dětí s extrémními vrozenými vadami. V tom horším případě budou mít zničený život jak tyto děti, tak i jejich rodiče, kteří se o ně budou muset starat 24/7 do konce života a v novinách žebrat o finanční pomoc. V tom lepším případě to dopadne tak, že děti budou v pohodě, akorát že daný gen či postižení se přenese na jejich potomky. Vím, že to zní hrozně, ale velkou částí toho co děláme, jsme zcela popřeli přirozenou evoluci.
Operujeme kolena, kyčle a páteře zničené v zaměstnání. Prací zničeným důchodcům předepisujeme pytle prášků na srdce, na tlak, na ředění krve, na dechové obtíže, na spaní, na bolest, na prostatu, na erekci, na předčasnou ejakulaci. Ženám už od mládí předepisujeme hormonální antikoncepci, aby nebyly těhotné a mohly budovat kariéru. Ve věku babiček je pak posíláme na IVF kliniky, kde do nich pereme další hormony, aby mohly mít první dítě.
Abysme tenhle nesmysl mohli financovat z vybraných daní a pojištění, musí se neustále zvyšovat odvody a posunovat hranice odchodu do důchodu. Tím se ale, logicky, lidské tělo opotřebovává ještě více. Připravte se na to, že v průběhu dalších let tak stále větší část populace bude vyžadovat doživotní medikaci. A co ty tuny léků, jedů a hormonů, vyloučených v moči, udělají s životem v řekách a oceánech, to nevíme vůbec.
Aby Ponziho schéma nespadlo, ustavují se limity v úhradových vyhláškách, komise a doporučení, což má několik efektů:
- Lékařská pracoviště musí pacienty odmítat, protože by, kvůli limitům úhrad, nedostaly zaplaceno.
- Žádné veřejné pracoviště nemá zájem o reklamu, protože pacientů má více než dost a doktorů málo.
- Vytváří to krásný prostor pro korupci.
- Solventní pacienty si doktoři cíleně odčerpávají na svoje soukromé kliniky, takže veřejná pracoviště přicházejí o druhotný zdroj příjmů. Samozřejmě, v případě větších komplikací, se daný pacoš elegantně přehodí zpět na veřejné pracoviště.
Pro obyčejného člověka pak nastávají poměrně paradoxní situace:
- Pokud mám dostat zánět slepého střeva, rakovinu plic, konečníku, nebo mi roste nádor na mozku, tak je opravdu požehnáním, jsem-li občanem ČR/SK.
- S useknutou rukou krvácím v čekárně na pohotovosti hodinu, protože přede mnou je fronta těch, co dostali vosí žihadlo (léto), nebo se jim zasekla v krku kost z kapra (zima).
- Pokud nejsem smrtelně nemocný a jenom je mi z neznámého důvodu fakt dost blbje, tak jsem v pr*eli. Než se zjistí, co mi doopravdy je, a nasadí relevantní léčba, tak už nemoc přejde do neléčitelného stádia.
- Samozřejmě, zubaře je nejlepší platit si soukromého.