3x200Ah VRLA gelovky mají po 2 letech 220Ah dohromady

[? goodbie]

ale myslím ,že desulfátoru od Matěje se tato chyba netýká.

[? solárník]

Nevíte link na tu opravenou verzi? (Ne Matěj má jiné časování)

[? střídač]

Nevíte link na tu opravenou verzi? (Ne Matěj má jiné časování)

Vím, že je nadmíru obtížné hledat. Dát to na druhé otevření stránky je kruciální dovednost:
http://alton-moore.net/graphics/desulfator.pdf

[? solárník]

dík za odkaz. Našel jsem tolik různých článků od všelijakých autorů se všelijakými hodnotami součástek, že jsem z toho byl trošku zmatený.

Regenerace aku mě zajímá, tak jsem o víkend trošku bastlil a chtěl vyzkoušet i "původní" zapojení. Sice jsem po šuplíkách těžce sháněl zrovna P-kanál FET, ale nakonec jsem vyhrabal pár IRF9540N, které mají ještě o něco lepší vlastnosti, než původně použitý IRF9Z34. Zajímavé je, že i s tím původním zapojením jsem změřil napěťový peak na výstupu desulfátoru běžně okolo 40V. To je dost slušné a chápu výrok původního autora, že už nemusel dělat občasnou ekvalizaci aku, protože nad nějakých 16 (a nějaké drobné) voltů už se rozpustí i poslední zbytky amorfního síranu olovnatého. (Tedy ekvalizace se, jak jsem pochopil, dělá proto, že i při nabíjení na 14,5V (i to je na gelovky moc) se nerozpustí veškerý síran a řádově několik procent zůstává. Ty postupem času zkrystalizují a aku takto postupně degraduje i při dodržování všech ostatních pravidel nabíjení a vybíjení).

Kolik musí mít napěťový peak tady publikovaný desulfátor si ani netroufám odhadnout, ale bude to asi hodně. (Lze jednoduše zjistit měřením napětí multimetrem na 10nF kondenzátoru, nabíjeného přes vf diodu (třeba 1N4148) paralelně k výstupu desulfátoru. Pro většinu levných osciloskopů je totiž peak moc rychlý na zjištění skutečného napětí)

No a opravdovou záhadou zůstává správná délka a frekvence pulzů. Snad každé zapojení tak nějak údajně funguje a přitom má časování jiné. Logika by dávala tušit, že čím vyšší frekvence, tím kratší doba desulfatace. Bohužel z principu zapojení vyplývá, že se ale se zvyšující frekvencí zmenšuje proud.

Pokud jsem dobře četl dostupná pozorování tak ve stádiu pokročilé sulfatace bylo zjištěno, že krystaly síranu olova jsou při nabíjení pokryty vrstvou bublinek vodíku a díky tomu se špatně redukují na olovo. Dochází k tzv. polarizaci desek. Testy však ukázaly, že při rychlém střídání odběru s nabíjením (stačí frekvence v rytmu jednocestného usměrnění sítě) však bublinky vodíku nestačí vzniknout a obklopováním krystalů síranu blokovat desulfataci. Na tom byly založeny desulfatační nabíječky se zátěží a jednocestným usměrňovačem, o kterých jsem psal výše. Konkrétně bylo zjištěno, že stačí poměr nabíjení ku odběru okolo 10:1. U desulfátorů s NE555 však k žádnému odběru nedochází, pouze k velmi rychlým pulzům. Určitou teorii analogickou s nabíjením dielektrika u kondenzátoru publikoval i místní autor tady na webu. Každopádně to také musí nějak zamezit vyvíjení mikrobublinek vodíku, které desulfataci blokují. Moje teorie je, že kdyby se mezi desulfatační špičky zařadil ještě pomalý vybíjecí pulz, mohla by rychlost a účinnost desulfatace ještě podstatně stoupnout.

[? střídač]

No vida jak lze v krátkém textu vystihnout celou podstatu problémů s Pb baterii akumulátorů.

No a opravdovou záhadou zůstává správná délka a frekvence pulzů. Snad každé zapojení tak nějak údajně funguje a přitom má časování jiné. Logika by dávala tušit, že čím vyšší frekvence, tím kratší doba desulfatace. Bohužel z principu zapojení vyplývá, že se ale se zvyšující frekvencí zmenšuje proud.

Má, přirozeně ničím neověřená domněnka.
Na frekvenci co se týče principu nezáleží. Jde výhradně a jenom i "ostrost" špičky impulsu, neb vyšší harmonické a tudíž i naděje, že je v nich ona frekvence jenž "pomáhá" rozpustit ony sírany, nachází. Vyšší frekvence jen zkracuje dobu léčení.
Asi nejde o proud u tohoto principu ale o energii jenž je onomu procesu dodána. Z tohoto důvodu matěj navrhl řešení se sníženou indukčností, vyšší frekvenci a vysokou energii.
Proto, a zase jen moje domněnka, je třeba užívat desulfátor dle účelu jeho využití.
Pro nabíjení dle našich podmínek a nových aku, užít původní parametry indukčností a frekvence, pro léčbu nemocných pacientů matějovy parametry.

krystaly síranu olova jsou při nabíjení pokryty vrstvou bublinek vodíku a díky tomu se špatně redukují na olovo

Nad touto skutečností jsem se taky zamýšlel, leč usoudil jsem, že TO bude třeba NĚKDY ověřit.
Zatím na NĚKDY nedošlo a patrně ani nedojde.
Asi bude třeba tento problém podrobit "odborné" diskusi a zkušenostem.

[? solárník]

No, když si to shrneme, pak amorfní síran se rozpouští dobře, stačí přivést na elektrody obvyklé nabíjecí napětí.

Zkrystalizovaný síran se rozpouští špatně jednak vlivem jeho snížené vodivosti a jednak vlivem toho, že (v důsledku této snížené vodivosti) proces daleko ochotněji rozkládá vodu v okolí, než rozpouští jeho krystaly a ty jsou proto ještě navíc obklopeny bublinkami vodíku z této elektrolýzy.

Je pravděpodobné, že vznik mikrobublinek vodíku není okamžitý, ale trvá určitý čas. Pokud tedy pošleme pulz dostatečně rychlý a s dostatečnou energií, stihne zapůsobit na takový krystal ještě než ho bublinky obklopí. V tom bych viděl princip zapojení s 555. Pulzy ale musí být dostatečně rychlé a časově "daleko" od sebe, aby se proces vytváření vodíkových bublin stihl zastavit a při příštím pulzu nepokračoval, ale začínal opět nanovo. Jinak se bublinky nakonec přeci jen vytvoří a desulfatace nebude pokračovat. To by dávalo tušit, že někde je mez frekvence a energie pulzů, nad kterou se desulfatace naopak zpomalí, nebo zcela zastaví. Jaká je ta mez je zjistitelné asi jen obtížně a experimentálně, což bude důvod pro existenci nepřeberného množství variant "tak nějak" fungujících zapojení s různým časováním. Jedině snad mikroskopické pozorování chování sulfatovaných desek při různých časováních a energiích by přineslo konečný návod.

Další věc, která mne napadá, že (jak už jsem psal) je možné aktivně zabránit vývoji vodíku zařazením vybíjecícho mezipulzu o hodotě minimálně desetiny energie pulzu nabíjecího. Pak by bylo možné jít s frekvencí a energií pulzů ještě výš.

Každopádně nevím, jestli se nepletu, ale pokud potřebuji desulfatovat neaktivních 50Ah v tragicky sulfatovaném aku, pak musím dodat v desulfatačních pulzech minimálně oněch 50Ah (prakticky to bude ještě o dost víc, účinnost desulfatace nebude velká), abychom vůbec síran přeměnili na kyselinu. Což vzhledem ke krátkosti pulzů je opravdu otázka týdnů.

No a ještě můj úplně první pokus s regenerační nabíječkou jen pro ilustraci, že to taky funguje:

VRLA 200Ah, jak už jsem psal, měla po dolití a počátečním měření kapacitu 48Ah. Zbastlil jsem narychlo regenerační nabíječku - trafo 18V/25A, jednocestně usměrněno, zapojeno do aku, k aku paralelně autožárovka H7 o odběru cca 4A. Čili nabíjení probíhalo tak, že v kladné půlvlně šla do aku sinusová půlvlna s peakem zhruba 20A a v záporné půlvlně šel z aku zhruba konstantní proud 4A do žárovky. Po jednom nabití (cca 2 dny) stoupla kapacita aku ze 48Ah na 62Ah. Poměr pulzú byl rozhodně menší než 10:1 ale menší žárovku jsem bohužel doma neměl. Nechal jsem AD převodníkem naintegrovat průměrný proud do aku a byl něco okolo 2,5A.

[? střídač]

Desulfatace procesem 10:1 je známá již asi 50 roků a jsou vskutku pozorovány pozitivní výsledky. Nakonec i "kapacita aku ze 48Ah na 62Ah" to naznačuje. Zase nepodložená úvaha, tím tato metoda končí. Jen mírně pomůže tomu stavu krystalů jenž jsou ještě jakš, takš schopny se rozpustit. Zkrystalizovaný síran je patrně možné rozpustit jen "jinou" v našem případě vysokoenergeticko puslzní metodou. O tomto jsem hluboce přesvědčen a s tím jsem i tento problém pro sebe uzavřel.

Měl jsem i připravený experiment. 6 nových nejlacinějších startovacích baterii nabíjet v FVE vždy za pomocí desulfátoru a jednu baterku měsíčně podrobit testu kapacity. Čímž bych snad dlouhodobě potvrdil vliv desulfatačního blahodárna.
No, po mnoha duševních rozpolcenostech jsem od toho experimentu upustil, neb jsem došel k názoru, že akumulace je vždy a za všech okolností ztrátová. Přirozeně za současných cenových podmínek. Kdo FVE má jako hoby, nechť akumuluje do aleluja, kdo chce ušetřit, hledá možnosti jak si ekonomicky ulevit v budoucnu, musí jít jinou cestou.

[? goodbie]

desulfatace nějaký přínos má to je bezesporu,navíšení kapacity za 48 na 62Ah ale připisuji dolití vody do baterie.a něco i desulfátoru.

[? solárník]

Těch 48Ah bylo až po dolití a normálním nabití. Takže těch 14 přidaných Ah lze opravdu přisoudit té staré desulfatační metodě.

Mimochodem ten slabší desulfátor pana Coupera mi vychází, pokud nedochází k dalším ztrátám, že průběh desulfatace je maximálně 2,4Ah za den (to je ustálený proud do aku když odpočítám odběr desulfátoru, vlivem ztrát je to reálně určitě ještě méně). Čili pokud má někdo zasulfatováno 50Ah kapacity, tak ať počítá s minimem 20 dnů, reálně to ale může být o dost víc, pokud se to vůbec podaří. Jen bych dodal, že jsem použil vyšší hodnotu vybíjeného kondenzátoru, mám 500uF s low ESR, určený do základních desek.

[? střídač]

Mimochodem ten slabší desulfátor pana Coupera mi vychází, pokud nedochází k dalším ztrátám, že průběh desulfatace je maximálně 2,4Ah za den

Autor zcela jistě nepočítal s velkokapacitními akumulátory.
A zase jen nepodložený, jíž několikrát opakovaný názor.
Nový s desulfátorem nabíjený akumulátor původní zapojení, to by mělo stačit pro celou životnost akumulátoru.
Pozdější desulfatace, matějova důrazná verze. (Ať nepoužívám zavádějící slovo agresivní)

[? solárník]

O použití typů desulfátoru mám podobný názor. Jen ten starší by chtěl doplnit o stejné vypínání při napětí pod 13,3 jako má ten důrazný (když se chytnu stejného pojmenování), protože už z principu nemůže před plným nabitím k téměř žádné (kromě náhodné, částice taky údajně vylétají z černých děr ven) desulfataci dojít. Nejdřív se zcela jistě rozpouští síran v amorfní formě a na krystalickou sulfataci přijde až naposled, tedy ve stavu skoro nabito a nabito, když už tam amorfní síran není.

Na výhodnost střídání mám stejný názor.

Ovšem to lze dělat jen

a) s přihlášenou výrobnou a tudíž všemi negativními aspekty toho "být podnikatel a platit daně atd atd

nebo

b) v podstatě na černo a střídat jen do výše momentálního odběru "aby se na to nepřišlo". Což sice lze, ale jen s obtížemi, vzhledem k tomu, že rovnovážné regulátory k podobnému účelu vyrobené, jako je třeba GreenBonO nebo Wattrouter ani náhodou nefungují s obyčeným elektroměrem (mám potvrzeno od obou autorů), ale jen s čtyřkvadrantním typem, který běžné domácnosti bez přihlášené výrobny nemají. Mám sice téměř hotový přístroj vlastní konstrukce, který zvládne regulovat i na normální elektroměr, ale jen ve fázi testů. Zatím jsem se nedokopal to instalovat na ostro k vstupním hodinám, tak až asi na jaře. Ale to už je jiné téma a sem se to nehodí. Ani to ale není ideální, protože v poledne, kdy nejvíc obvykle svítí, zrovna většinou nikdo není doma, aby to využil.

[? solárník]

Zajímavý postřeh - podle měření hustoty mi vychází, že při použití silného desulfátoru tady ze stránek probíhá proces u dolitých gelovek zhruba 2x rychleji, když se nechají "odšpuntované" , otvory jen zakryté proti prachu, oproti zašpuntovaným.

Vysvětluju si to tím, že pod tlakem se v elektrolytu drží bublinky plynů, které částečně desulfataci brzdí. Je taky známo, že nejvíc plynu se vyvíjí právě na zesulfatovaných krystalech. Když to necháme odšpuntované, bublinky stoupají vzhůru a mizí nad hladinu. Dochází ale samozřejmě k vyššímu úbytku elektrolytu, který je nutno po skončení asi opět dolít. (Plyn se vyvíjí určitě, protože jsem si všiml, že po zašpuntování dochází i při desulfataci vždy k natlakování špuntů. Při nepřekrytí mi střílely po sklepě. Udržovací zdroj mám 13,75V).

Normálně se to odšpuntované nechávat nedoporučuje, ale pokud je nad deskami hladina, nemá to čemu ublížit.

Teď, po cca 10 dnech desulfatace, už mám 3 články na 1,28 a pak po jednom 1,26 1,25 a 1,24. Nechám to běžet, než se všechny srovnají (teoreticky by měly) a pak změřím kapacitu. Začínal jsem na hustotách 3x1,17 2x1,20 a nejhorší článek měl 1,12 (v nabitém stavu)

[? Jozzo]

Má to nějaké pokračování nebo ty baterie byly KO?

[? solárník]

No jsou už rok na desulfátoru a jestli to bylo k něčemu dobrý se uvidí letos v zimě.

Přidal jsem k nim dalších 5 baterek a všechno to honí tristar a je tam desulfátor postavený podle tohohle webu.

Ale v jakém jsou momentálně stavu netuším, protože přes léto byly skoro pořád nabité.

[fugas]

Ahoj všichni.
Mám tu 100Ah VRLA,pořízenou zde z bazaru.Byla 2-3 roky stará,necyklovaná.Půl roku mi dobře sloužila při "olověném" zacházení.Pak jsem ji přenechal kamarádovi,který má 240Wp+Epsolar 20A MPPT.Je plně závislý na slunci a během dvou měsíců se odporoučela.Pravděpodobně ji přes varování dojil více a více a slunce bylo méně a méně...Nedrží,ale víc než 20 hodin brala kolem 800mA.Po odpojení nabíjení jede strmě dolů na 11,5V bez jakékoliv zátěže.
Desulfátor pořizovat nebudu,jelikož s přechodem na 24V pro ni nemám využití a nechci ji nákladně zachraňovat.
Chci se tedy zkušených zeptat,jestli dolít,nebo nedolít?Pokud by ji to alespoň částečně zmátořilo,použil bych ji na drobné osvětlení.Kamarádovi jsem ji nechal o 500 peněz levněji,než jsem pořídil,tak to teď budu mít aspoň levnější
Kamaráda už nechám vlastnímu solárnímu osudu,jelikož musím držet fondy pro svoje vlastní solární průsery
Děkuji za reakce.

[? solárník]

To vypadá skoro jako zkratovaný nebo zcela vyčerpaný článek. Těžko říct, jestli se povede zachránit. Mně se celkem dobře osvědčila šoková terapie - nechat vybít třeba přes autohalogenku dálkovou žárovku až na absolutní dno - někam pod 1 volt. Pak okamžitě začít nabíjet nějakou pořádnou nabíječkou aspoň 15A a klidně to přehnat a nechat dojet až skoro (nebo až úplně) na 15 voltů a tam min 5 hodin držet (to už ale je lepší mít baterku otevřenou jako na dolití jinak je nutno spoléhat na dobrou funkci přetlakových ventlů, aby to nebouchlo). Po dvou až třech takových brutálních cyklech většinou celkem v pohodě naskočila. Občasná ekvalizace na 15V probere celkem překvapivě i kapacitu, pokud tedy nechceš dělat desulfátor.

Hluboké vybití slouží na srovnání kapacit jednotlivých článků, které jsou v takovéhle sériové baterii většinou už po roce totálně rozbalancované. To bývá hlavní příčinou zdechnutí baterie, nejslabší článek se odporoučí a je konec. Ten taky v podstatě určuje kapacitu baterie. Kdyby byly vývody jedn. článků k dispozici, vhodný balancer by asi podstatně prodloužil životnost, jako je tomu u LiFe. Odhaduji, že by dokázal zvýšit životnost baterií i víc než desetinásobně. Bohužel u 99% nejsou vývody jedn. článků k dispozici.

Dolití nemá na gelovku moc znatelný vliv, jedině, že by ji někdo trvale hodně přebíjel, pak by mohla být opravdu vysušená. Každopádně kdyby ses o dolití pokoušel, dej jen co se vejde mezi desky, žádnou hladinu nad nimi. Gel bývá hygroskopický, nátáhne si vody, kolik potřebuje. V případě takového stavu, jak popisuješ, je ale možné, že se zcela odlepil od desky.

Přiložený je graf vybíjení takové rozbalancované baterie. Na jednotlivých skocích je přesně vidět kapacita jednotlivých článků (= celkový čas "skoku" napětí o dva volty dolů od začátku vybíjení). Nejlepší dva články mají cca stejnou kapacitu a vydržely vybíjet celých 20 hodin (až ke hranici 4 voltů), kapacita ostatních článků je krásně viditelná z dalších dvouvoltových skoků napětí. Nejhorší článek vydržel jen necelé 3 hodiny. Pěkné rozdíly v kapacitě co?

Kdyby byla baterie zcela v pořádku (články shodné kapacity), byl by na grafu jen jeden skok a to pozvolné snížení napětí až na nulu.

Pro úplnost je nutné podotknout, že při úplném vybití hrozí přepólování nejhorších článků. Je proto nutné začít nabíjet co nejdřív. Ale u baterie v takovém stavu, jak popisuješ, už nějaké obavy asi nemají smysl

[fugas]

Díky moc za objasnění.Zkusím tedy šokovou terapii.Doliji jak říkáš.Konec konců uvidím jestli se desky budou vůbrc ochotny napít.Není co ztratit,tak jdu na to.

[? solárník]

Dej vědět, jak jsi dopadl.

Pokud dodržíš můj návod a budeš nabíjet až k 15V, pak se připrav na to, že bude baterie pěkně plynovat. Když budeš mít otevřené nalévací otvory (odloupnutím plastů a sundáním gumových čepiček) výborně se mi osvědčily skleněné kuličky (se kterými si děti obvykle hrávaly), které jsem na otvory položil. Ty zabraňují vniknutí prachu do článků a vystřikování elektrolytu ven a přitom propustí případný přetlak. Gumové čepičky tam nenechávej, ty vystřelí a budeš je hledat po celé místnosti.

Měření hustoty gelovek není moc spolehlivé, většina kyseliny je vázána v gelu a ne všechna se dostane do dolité vody. Takže na hustotu článků nespoléhej. Drž 15V min 5 hodin, klidně přes noc.

[fugas]

Určitě dám.Dal jsem každému článku velkého panáka destilky.Vcucla se a mezi deskami není vidět hladina.Zátky jsou přístupné bez sundavání víka,těsněné O-kroužkem a žádné špuntíky pod nimi nejsou.Kuličky bohužel nemám,tak jsem chytil zátky na dva závity.Už půl hodiny zarputile drží 10,6V zatížená 100W autožátovkou.

[? solárník]

No, to jsi teprve za tím prvním "hopem" na tom grafu nahoře. První nejhorší článek už je vybitý. Zbývá vybít ty ostatní, aby se dostaly na stejnou úroveň. Tím je přibližně "zbalancuješ".

Vody dej klidně víc, až se přestane vsakovat.

Ideální by bylo zapsat si, po kolika hodinách vybíjení dosáhne baterie 10,5 8,5 6,5 4,5 2,5 a 0,5 voltů. Věděl bys zhruba (zhruba proto, že proud nebude úplně konstantní), jak na tom jednotlivé články jsou a mohl bys vykonstruovat přibližně podobný graf, jako jsem poslal.

Při dalším (druhém, třetím) vybíjecím cyklu bys viděl, jestli a jak se situace zlepšuje.