Takže věc se má tak… Na přístavek (menší objekt na nákresu) chci umístit FV pole a rád bych tyto panely uzemnil a zároveň k nim přidal přepěťové ochrany. Proto bych v bodě S2, který značí místo napojení zemniče typu A a B provedl napojení pomocí FeZn 10 mm nebo 30x4 mm a dovedl ho do lokální ekvipotenciální svorkovnice ES1. Délka tohoto vedení by byla zhruba 27 m a vedlo by alespoň 70 cm pod zemí. Svorkovnice ES1 by byla klasická kombinace EQ02 a KO125.
Panely bych spojil s rámem pomocí CYA 16. Pokud by se mi chtělo, tak nalisuji očka a přes ně dám smršťovací bužírku s lepidlem abych omezil přístup vody do vodiče. Práci bych si mohl ulehčit tím, že bych použil CY 16, ale spojení měď a hliník… Očko je aspoň pocínované, ačkoliv jsem zde zahlédl i využívání cupalových podložek pod pocínovaná oka. Samotnou podpěrnou konstrukci panelů bych propojil buď pomocí AlMgSi 8 mm nebo opět CYA 16. Ze střechy bych poté již provedl pospojení konstrukce s ES1 opět pomocí CYA 16 v UV odolné chráničce.
Teď tedy věc, u které si nejsem jistý. Propoj mezi ES1 a RN1, který je rozvaděčem obsahujícím jištění / odpínání stringů, přepěťovou ochranu a případně další vybavení. Propoj by měl max 2 m. Pokud se budu řídit ČSN EN 62305-3, tak vlastní propojení mezi bodem S2, ES1 a RN1 by mohlo být provedeno pomocí CYA 16. Propoj mezi S2 a ES1 zmiňuji jen tak pro zajímavost, neplánuji nahradit FeZn pomocí CAY 16. Což jde proti diskusím na portálu elektrika, kde se k propojení dvou ekvipotenciálních svorkovnic obvykle doporučuje 2 x CYA 35 nebo 1 x CYA 50, aby bylo možné považovat obě propojené svorky jako jednu. Moje otázka je tedy proč. Vím, že ČSN je doporučené minimum a je tedy lepší mít rezervu, ale také předpokládám že pokud už jsou tato data v ČSN, tak za tím musí stát nějaký výzkum, studie, statistika nebo něco podobného. Nemám problém natáhnout tento propoj například pomocí CYA 25, ale spíš mě zaráží doporučení použití CYA 50. Je jasné že od určité vzdálenosti je třeba zvolit již větší průřez kvůli vlastnímu odporu vodiče, ale nikde jsem o tom pořádně nic nenašel, tak pokud by mě někdo nasměroval správným směrem, tak bych byl rád.
Další věcí, která mi není úplně jasná je délka přívodních vodičů SPD. Respektive mám pocit, že se zaměňují termíny. Hovoří se o vzdálenosti 0,5 m a 1 m, kde by nemělo dojít k překročení metru při součtu všech přívodních vodičů. Je to tedy tak, že PE může být maximálně 0,5 m dlouhý a pak součet fázových / kladného a záporného vodiče a PE nesmí překročit metr? Z toho vychází i další nejasnost, a to vytvoření lokální ekvipotenciální svorkovnice při nedodržení této vzdálenosti jako to například představuje Saltek v "PŘÍRUČKA. Revize Ochrany před přepětím v napájecích sítích 230/400 V AC. 5. vydání". Nenašel jsem odkaz přímo na zdroj, který by okamžitě neinicializoval stažení souboru, tak přikládám pouze název. Konkrétně se tam jedná o sadu obrázků 14a a 14b. Jako první věc bych zmínil už jen použití nulovacího můstku který má proudovou zatížitelnost 63A což by zhruba odpovídalo měděnému vodiči s průřezem 16 mm, což neodpovídá požadavku, který vyžaduje aby přípojnice pospojování měly průřez alespoň 50 mm. Nebo zde tento požadavek neplatí? A druhá otázka je spíš moje zajímavost. Pokud vytvořím lokální uzemňovací přípojnici jako na přiloženém obrázku, tak z jakého důvodu se uplatní pouze úbytek Ub2? Nějak se nemůžu přenést přes to, že se jedná pouze o „naspojkování“ vodiče a jeho délka zůstává stejná s tím rozdílem, že přidáním můstku do obvodu dojde nejspíše k menšímu zvýšení odporu vedení.
Přepěťová ochrana v RN1. Do RN1 bych chtěl umístit přepěťovou ochranu. Momentálně si nejsem jistý, jestli by byl přístavek, který nemá jímací soustavu pod valivou koulí domu, ale předpokládám že použití SPD typu 1+2 nemůže ničemu uškodit. Přeci jen chování blesků je nevyzpytatelné. Co jsem koukal, tak pro FVE dělá kombinaci T1+T2 na impuls (10/350) 25 kA Saltek, ale nebráním se i nějaké alternativě, která by byla levnější. Ale zase tím nemyslím nic stylu AliExpress. Teď tu koukám, že i Saltek je pouze na 12,5kA, tedy na pól stejně jako Citel. Teď si ale nejsem jistý, jestli i 25 kA by stačilo. Přeci jen se bude jednat o uzemněné FV pole bez doplňujícího uzemňovacího připojení (pokud chápu správně, tak bych musel mít přímý propoj nosné konstrukce s bodem S2). A pro tuto variantu se uvažuje proud 25 kA na pól pro LPL 3. Zatímco u zmíněných SPD se jedná o součty tj. 12,5 kA na pól.
Další přepěťová ochrana by byla umístěna v RN2, jelikož je délka vedení větší jak 10 m. Zde by byl již typ 2. Rád bych PE od této přepěťové ochrany vedl do ES1. Opět by zde byla alespoň CYA 16. Toto vedení by mělo zhruba 20m a je to případ, kdy si nejsem jistý minimálním průřezem vodiče spojujícího přípojnice pospojování hlavně kvůli relativně velké vzdálenosti mezi ES1 a SPD v RN2. Důvodem k připojení na ES1 je to, že pokud dojde k indukci do vedení, tak jí „odešlu“ ven do ES1. Sice díky tomu že tento vodič půjde stejnou trasou jako vedení z FV pole, tak při indukci do vedení bude nejspíše docházet ke zpětné indukci „odváděným“ proudem, ale s tím by si snad měla SPD poradit. Dalším důvodem je to, že tak nebudu muset vést PE vodič pod celým domem k ES, kde by docházelo na 100 % ke křížení s již existující instalací. Kdyby tedy zafungovala SPD v RN2, tak by vyrovnala potenciály a poslala proud do ES, ale předpokládám, že by pak docházelo k další indukci do vnitřních rozvodů domu, které by ani SPD na vstupu do HR nezachránila, jelikož by k ní docházelo až za ochranou.
Oranžová čára je jen naznačení budoucí kabelové trasy, co propojí RN2 s hlavním rozvaděčem HR. A jako poslední je zde ES. Tedy hlavní ekvipotenciální svorkovnice. Bohužel dům tuto svorkovnici neobsahuje a bylo by ji tedy opět nutné vytvořit. Postupoval bych zde stejně jako v předchozím případě, a to tedy napojením v místě spojení zemniče A a B (S1) pomocí FeZn 10. Ale je zde problém s velice špatným přístupem, takže bych tedy prošel pomocí FeZn zdí a na druhé straně udělal HUS, ze které bych pokračoval již slaněným vodičem do ES. Opět zde vyvstává první otázka ohledně průřezů, ale je tedy jasné že minimem je CYA 16.