Kam s ním? aneb Co s odpadem ze solárních panelů?
Napsal: pát pro 28, 2018 1:19 pmPěkný pátek všem, máme tu pro vás další aktualitku.
Kam s ním? Odborníci řeší nebezpečný odpad ze solárních panelů
Využívání sluneční energie má své nesporné výhody, ale i nevýhody. Do druhé kategorie patří fakt, že čím více bude solárních panelů, tím více bude nutné likvidovat nebezpečného odpadu. V tuto chvíli nemá problém, který vygraduje kolem roku 2050, žádné jednoduché řešení.
Solární panely budou v budoucnosti s velkou pravděpodobností jedním z důležitých zdrojů energie. S jejich rostoucím počtem ale vzniká problém: co uděláme s miliony panelů, když skončí jejich životnost a přestanou pracovat?
Čeká nás velký problém
Otázka není úplně nová. Již v listopadu 2016 japonské ministerstvo životního prostředí varovalo, že do roku 2040 bude země produkovat 800 000 tun odpadu, souvisejícího s provozem slunečních elektráren.
V témže roce Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje odhadovala, že v celosvětovém měřítku již bylo vyprodukováno 250 000 tun odpadu ze solárních panelů. Upozornila, že objem by do roku 2050 mohl vzrůst až na 78 milionů tun.
Mary Hutzler z Institutu pro energetický výzkum označila tento nárůst za ohromující a jedním dechem podotkla, že to bude během následujících třiceti let velký problém.
Nebezpečné materiály
Garantovaná životnost solárních panelů se pohybuje mezi 25 a 30 roky. Lze předpokládat, že ty kvalitní vydrží o něco déle. Na druhou stranu byl ale rychle rostoucí trh doslova zaplaven čínskými produkty, které dle šéfredaktorky časopisu Solar Power World Kelly Pickerel mohou přestat fungovat během pouhých pěti let.
V čem tkví tedy největší problém? Primárně v tom, z čeho se panely vyrábějí. Existují různé typy solárních panelů, ale většina z nich obsahuje hliník, sklo, stříbro a elastický materiál zvaný etylenvinylacetát.
Mohou také obsahovat nebezpečné materiály, způsobující rakovinu, jako je olovo, chrom a kadmium. Funkční panely jsou utěsněny sklem a jsou velmi bezpečné. Ale když se sklo rozbije nebo se panely poškodí, mohou tyto látky unikat.
Škodlivé látky unikají do přírody
Toto riziko je zvláště vysoké u nekvalitně vyrobených solárních panelů instalovaných v oblastech, kde dochází k extrémním meteorologickým jevům, jako jsou hurikány a krupobití. Podle Hutzler mohou vítr či kroupy rozbít sklo, následkem čehož chemikálie proniknou do půdy a pak do vodního systému.
Kelly Pickerel poukazuje na to, že i když solární energie pomohla Portoriku zotavit se z následků po hurikánu Maria, na ostrově bylo několik oblastí, kde byly panely poškozeny. V takovém případě bylo nutné je shromáždit a ekologicky zlikvidovat.
Únik toxických materiálů z poškozených solárních panelů, je však nesrovnatelně menším rizikem ve srovnání s nebezpečím globálního oteplování či následky živelních katastrof, jako jsou zmíněné hurikány. Rozhodně je to ale otázka, kterou bude nutné řešit.
Recyklace se (zatím) nevyplatí
Solární panely jsou jen jednou částí problémů se starou elektronikou, která je nyní nejrychleji rostoucí kategorií odpadu. Čína v minulosti přijímala asi 70 % světového elektronického odpadu, ale před několika lety začala jeho recyklaci odmítat.
Západní země začaly přepravovat svůj odpad do jihovýchodní Asie, ale ani to není dlouhodobé řešení. Na trhu dnes operují firmy, prodávající staré ale funkční panely do dalších zemí, kde je hlavním kritériem nízká cena. Z nadhledu jde ale pouze o přesunutí celého problému někam jinam.
Řešením není ani recyklace, protože není ekonomicky zajímavá. Solární panely sice obsahují cenné materiály, jako stříbro či měď, ale zdaleka ne tolik, kolik jich najdeme ve vysloužilých mobilních telefonech či dalších gadgetech. Nevyplatí se je tedy rozebírat a třídit.
Institut pro energetický výzkum navrhuje ukládat staré panely jako na skládce. Dokud nebude vyřešena recyklace, mohlo by se jednat o nejpraktičtější řešení. Kelly Pickerel dodává, že lidé někdy sbírají poškozené panely a dávají je do speciálních kontejnerů, takže jsou lokalizovány v rámci jedné oblasti.
Politici zasahují
Před dvěma lety asociace Solar Industry Industries zavedla národní recyklační program a oslovila recyklační firmy se sídlem v USA, aby prozkoumala procesy a uzavřela dohody. Aktuálně funguje v pěti recyklačních centrech, které však zatím nemají příliš mnoho práce.
Pickerel je přesvědčena, že je to problém, který bude potřebovat legislativní řešení. Zvažuje se například zavedení poplatku na recyklaci solárních panelů. Na jedné straně by tak vzrostla jejich cena, na straně druhé by stoupla i ochota firem podílet se na recyklaci.
Stát Washington přišel s proaktivnějším přístupem: minulý rok přijal zákon, který vyžaduje, aby výrobci solárních panelů měli pro své výrobky stanovený plán recyklace. V Evropě byl v červnu otevřen první recyklační závod na solární panely. Jedná se o malé kroky správným směrem, ale do budoucna rozhodně potřebujeme komplexnější plán.
Je určitě správné nadchnout se pro slibnou technologii, která může přispět k omezení likvidace naší planety. Přesto bychom ale měli přemýšlet i nad tím, co se bude dít poté.
Zdroj: theverge.com.
Kam s ním? Odborníci řeší nebezpečný odpad ze solárních panelů
Využívání sluneční energie má své nesporné výhody, ale i nevýhody. Do druhé kategorie patří fakt, že čím více bude solárních panelů, tím více bude nutné likvidovat nebezpečného odpadu. V tuto chvíli nemá problém, který vygraduje kolem roku 2050, žádné jednoduché řešení.
Solární panely budou v budoucnosti s velkou pravděpodobností jedním z důležitých zdrojů energie. S jejich rostoucím počtem ale vzniká problém: co uděláme s miliony panelů, když skončí jejich životnost a přestanou pracovat?
Čeká nás velký problém
Otázka není úplně nová. Již v listopadu 2016 japonské ministerstvo životního prostředí varovalo, že do roku 2040 bude země produkovat 800 000 tun odpadu, souvisejícího s provozem slunečních elektráren.
V témže roce Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje odhadovala, že v celosvětovém měřítku již bylo vyprodukováno 250 000 tun odpadu ze solárních panelů. Upozornila, že objem by do roku 2050 mohl vzrůst až na 78 milionů tun.
Mary Hutzler z Institutu pro energetický výzkum označila tento nárůst za ohromující a jedním dechem podotkla, že to bude během následujících třiceti let velký problém.
Nebezpečné materiály
Garantovaná životnost solárních panelů se pohybuje mezi 25 a 30 roky. Lze předpokládat, že ty kvalitní vydrží o něco déle. Na druhou stranu byl ale rychle rostoucí trh doslova zaplaven čínskými produkty, které dle šéfredaktorky časopisu Solar Power World Kelly Pickerel mohou přestat fungovat během pouhých pěti let.
V čem tkví tedy největší problém? Primárně v tom, z čeho se panely vyrábějí. Existují různé typy solárních panelů, ale většina z nich obsahuje hliník, sklo, stříbro a elastický materiál zvaný etylenvinylacetát.
Mohou také obsahovat nebezpečné materiály, způsobující rakovinu, jako je olovo, chrom a kadmium. Funkční panely jsou utěsněny sklem a jsou velmi bezpečné. Ale když se sklo rozbije nebo se panely poškodí, mohou tyto látky unikat.
Škodlivé látky unikají do přírody
Toto riziko je zvláště vysoké u nekvalitně vyrobených solárních panelů instalovaných v oblastech, kde dochází k extrémním meteorologickým jevům, jako jsou hurikány a krupobití. Podle Hutzler mohou vítr či kroupy rozbít sklo, následkem čehož chemikálie proniknou do půdy a pak do vodního systému.
Kelly Pickerel poukazuje na to, že i když solární energie pomohla Portoriku zotavit se z následků po hurikánu Maria, na ostrově bylo několik oblastí, kde byly panely poškozeny. V takovém případě bylo nutné je shromáždit a ekologicky zlikvidovat.
Únik toxických materiálů z poškozených solárních panelů, je však nesrovnatelně menším rizikem ve srovnání s nebezpečím globálního oteplování či následky živelních katastrof, jako jsou zmíněné hurikány. Rozhodně je to ale otázka, kterou bude nutné řešit.
Recyklace se (zatím) nevyplatí
Solární panely jsou jen jednou částí problémů se starou elektronikou, která je nyní nejrychleji rostoucí kategorií odpadu. Čína v minulosti přijímala asi 70 % světového elektronického odpadu, ale před několika lety začala jeho recyklaci odmítat.
Západní země začaly přepravovat svůj odpad do jihovýchodní Asie, ale ani to není dlouhodobé řešení. Na trhu dnes operují firmy, prodávající staré ale funkční panely do dalších zemí, kde je hlavním kritériem nízká cena. Z nadhledu jde ale pouze o přesunutí celého problému někam jinam.
Řešením není ani recyklace, protože není ekonomicky zajímavá. Solární panely sice obsahují cenné materiály, jako stříbro či měď, ale zdaleka ne tolik, kolik jich najdeme ve vysloužilých mobilních telefonech či dalších gadgetech. Nevyplatí se je tedy rozebírat a třídit.
Institut pro energetický výzkum navrhuje ukládat staré panely jako na skládce. Dokud nebude vyřešena recyklace, mohlo by se jednat o nejpraktičtější řešení. Kelly Pickerel dodává, že lidé někdy sbírají poškozené panely a dávají je do speciálních kontejnerů, takže jsou lokalizovány v rámci jedné oblasti.
Politici zasahují
Před dvěma lety asociace Solar Industry Industries zavedla národní recyklační program a oslovila recyklační firmy se sídlem v USA, aby prozkoumala procesy a uzavřela dohody. Aktuálně funguje v pěti recyklačních centrech, které však zatím nemají příliš mnoho práce.
Pickerel je přesvědčena, že je to problém, který bude potřebovat legislativní řešení. Zvažuje se například zavedení poplatku na recyklaci solárních panelů. Na jedné straně by tak vzrostla jejich cena, na straně druhé by stoupla i ochota firem podílet se na recyklaci.
Stát Washington přišel s proaktivnějším přístupem: minulý rok přijal zákon, který vyžaduje, aby výrobci solárních panelů měli pro své výrobky stanovený plán recyklace. V Evropě byl v červnu otevřen první recyklační závod na solární panely. Jedná se o malé kroky správným směrem, ale do budoucna rozhodně potřebujeme komplexnější plán.
Je určitě správné nadchnout se pro slibnou technologii, která může přispět k omezení likvidace naší planety. Přesto bychom ale měli přemýšlet i nad tím, co se bude dít poté.
Zdroj: theverge.com.
Ale u nových je ta ztráta plochy finančně hodně znát. V rámci jednoho panelu i výkonově, ale u amorfu to neva. A navíc by to šlo kombinovat s tabulemi hliníkového plechu.
.