Základy pro WIKI

[Matess]

Sepsal jsem tady nějaké základy pro WIKI na běžné a často kladené dotazy. Jak budete mít čas přečtěte si to a případně řekněte co formulovat jinak, nebo co jsem napsal špatně.

Základní principy:

Solární panel mění sluneční energii na elektrickou (čti vyrábí) stejnosměrnou energii. Tuto energii nelze využít napřímo a je nutné ji nějakým způsobem zpracovat. Solární panely jsou několika typů:

Monokrystalické, Polykrystalické a Amorfní.

Amorfní panely fungují i bez přímého slunce relativně dobře a proto najdou uplatnění například v kalkulačce. Do solárního systému bych je v dnešní době již nezařazoval, protože jejich výkon je opravdu malý. Panely mají relativně vysoké napětí. (50-80V na panel). Výkonově nabízí kolem 40W na m2.

Monokrystalické panely mají nejvyšší účinnost při přímém osvitu a také se o nich říká že mají nejdelší životnost. Pokud plánujete stavět systém s otáčením panelů ke slunci, tak tyto panely jsou jasná volba. Poznáte je na první pohled podle článků v panelu – mají zakulacené rohy. Výkonově nabízí kolem 190W na m2.

Polykrystalické panely mají podobné vlastnosti jako monokrystalické, jen o malinko lépe chytají světlo mimo ideální úhel, mají čtvercové články a díky tomu zaberou větší plochu na panelu. Účinnost (tj. výkon panelu) je o něco nižší, ale bývají levnější. Výkonově nabízí kolem 180W na m2.

Krystalické panely stárnou a je docela normální, že po roce ztratí 10% výkonu, ale potom už ten výkon moc neklesá (dalších 10% za 10 let…). Článek mé obvykle kolem 0,5V, takže 36čl jsou 18V (toto je panel vhodný pro PWM nabíjení 12V baterie jinak to nemá smysl kupovat), 60čl jsou 30V a 72článků jsou 36V (plus mínus nějaké drobné). Výkony panelu zde uvádím jen orientačně – vývoj jde kupředu a každý rok jsou panely a kousek výkonější. Neřekl bych že jedine mono, nebo jedině poly - panely každý volí dle ceny, nebo toho co se zrovna výhodného naskytne.

U panelů nás zajímá v parametrech hlavně výkon, napětí v maximálním bodě výkonu a napětí na prázdno. Panely lze spojovat do série – do stringů (pro zvýšení napětí), nebo paralelně (pro zvýšení proudu). Panely zapojujeme podle toho jak je chceme využít. Výhodou spojování do série jsou nízké proudy a malé nároky na kabely, nevýhodou je potencionálně nebezpečné vysoké napětí a také případné zastínění jednoho či více panelu může vyřadit všechny z provozu. Paralelní spojování zvyšuje proud a tedy nároky na počet, nebo šířku kabelů. Zapojení se určuje podle typu zařízení ke kterému chci panely připojit. Panely tedy teoreticky známe, pojďme je nějak použít.


Bez baterie
Nejlevnější a nejběžnější varianta, používají se k tomu měniče přifázované k distribuční síťi. Pro tento provoz potřebujete schválení od distributora (čez / eon / pre – podle toho kde se nacházíte) Existuje několik variant těchto měničů:

Nízkonapěťové jednofázové
- tzv. Mikroměniče, obvykle se montují přímo na solární panel, jednoduché na zapojení, zastínění panelu nezlikviduje celý string.

Nízkonapěťové
- existují varianty s napětím přímo pro 1-3 panely, nebo pro napětí baterií.



Vysoko napěťové jednofázové
- obvykle určeno pro větší množství panelů v sérii. Obvykle pro 6-10 panelů v sérii. Vstup bývá v rozmezí například 200-500V.

Tyto měniče existují ještě ve variantě s limiterem. Limiter měří proud jdoucí do té fáze například na vstupu do objektu a vyrábí jen takové množství energie aby odběr z distribuční soustavy (dále jen DS) byl roven 0. Systém to není dokonalý a vždy něco málo uteče, relativně to nestojí za řeč, ale distribucím se nezamlouvá, že chcete šetřit na elektřině, takže vám to stejně změří a dají vám za to mastnou pokutu. Tento systém má smysl tedy hlavně v případě že máte kam ukládat nevyužité přebytky (baterie / třeba ohřev vody) ale stejně musíte mít povolení od distributora.

Vysokonapěťové 3-fázové, dělí se na 2 podkategorie, symetrické a asymetrické. Symetrické rozkládají energie ze solárů rovnoměrně na 3 fáze – takže pokud budete mít 3f 5000W přifázovaný měnič a na tom pověšeno 4000W v panelech a reálná výroba bude aktuálně kolem 2100W, tak to bude do každé fáze tlačit 700W. V tento moment když zapnete konvici s příkonem 2000W, tak 1300W na jedné fázi kupujete a 1400W na zbylých prodáváte. (v extrému můžete prodávat za 0,5Kč a kupovat za 5Kč)

Asymetrické měří proud jdoucí do objektu a upravují výkon na jednotlivých fázích, tak aby byla přednostně nakrmena vlastní spotřeba v objektu a pokud něco bude odcházet z objektu ven bude to vyrovnané mezi všechny fáze. V tomto případě pokud budeme mít stejný scénář, tj 2100W a 5000W měnič, tak je nutné si dát pozor na jednu věc a tou jest že 5000W je celkový výkon, tzn na jednu fázi je to 5000/3=1666W. Pokud v tomto případě zapneme 2000W konvici, tak měnič dokrmí fází kde je největší odběr svým maximem a zbylých 333W se vezme ze síťe a 433W půjde ven na prodej po zbylých fázích. Pokud uvažujete o takovém systému není vůbec špatný nápad koupit si mnohem silnější měnič – třeba 10kW – 3,3kW na fázi už obvykle stačí každému.

Hybridní měniče, nebo měniče možné přepnout do hybridního režimu. Jedná se prakticky o to stejné jako měniče s limiterem a navíc tyto měniče umožňují připojit i baterie, ale lze je provozovat i bez nich. Tyto měniče tedy taky není možné použít, protože v momentě kdy fungují současně s distribuční sítí, tak může k nějakým mikro přetokům dojít, ikdyž vám prodejce bude tvrdit že to možné není. Tyto měniče nedoporučuji používat v přifázovaném režimu, protože zde hrozí přetok. Pokud má nějaký měnič v případě přetížení, nebo nedostatečného výkonu v panelech schopnost si nějakou energii přicucnout ze sítě, tak má i nechtěnou schopnost ji do sítě omylem dodat. Pokud chcete mít jistotu, že žádná energie nemůže se dostat zpět do sítě, tak musí dojít ke konverzi síťového napětí na stejnosměrné (kde se nachází baterie) a druhou konverzí na střídavé. Koupě hybridního měniče dává podle mě smysl pouze v případě, že doufáte ve změnu legislativy v budoucnu a nyní jej chcete používat s baterií, bez hybridních funkcí.

Přifázované měniče mají hlavní výhodu v absenci baterie, a také v jednoduchosti. Jejich výkon není nutné dimenzovat na požadovanou spotřebu, prostě co zapojíte to zapojíte a zbytek jde z DS. Jakýkoliv provoz přifázovaného měniče je tedy nutné mít schváleno o distribuce – schválené měniče nejsou levné. Jelikož prodej elektřiny je málo výhodný (prodáváte za zlomek toho co nakupujete), tak je vhodné využívat co možná nejvíce energii je možné. K tomu se obvykle používají vytěžovače s odporovou zátěží a přes SSR relé se poslední zbytky vyrobené energie ukládají do tepla (bojler, přímotop, …)

Pokud vás tato varianta zaujala, na fóru mypower pravděpodobně moc štěstí nenajdete – spolupráce s distributory je velmi komplikovaná, na tyto systémy existují i dotace a to je pro naši komunitu sprosté slovo (předraženost dotačních systémů ji dělá i přes dotaci méně výhodnou než stavbu svépomocí).


Bez baterie – přimo do teplé vody.
Na první pohled se to může zdát jako hloupý nápad, protože od ohřevu jsou tu termické systémy, nicméně termické systémy mají několik problémů. Potřebují elektřinu ke správnému fungování (čerpadla, senzory, řizení) a při výpadku energie, nebo při nahřátí celé nádrže se přehřejí a dochází ke stagnaci. Tyto systémy mají expanzní nádoby, kam se přebytečný tlak uloží a také mají pojistný ventil a v nouzi si lehce odfouknou. Při jednom přehřátí nedochází ke zničení systému, ale způsobujete to degradaci solární kapaliny a pokud by tento stav nastával často může být degradace rychlá. Jako další komplikace těchto systémů je nutnost čerpadlové soustavy a trubky mezi nádrží a soláry. U Fotovoltaického ohřevu vody toto nehrozí. Délka drátů nemá velký vliv na výkon, dráty jsou menší než trubky, lépe se tahají a v případě nahřátí nádrže tuto energii přestanete z panelů odebírat a nic se neděje. Nevýhodou je nutnost instalace na výrazně větší ploše. Panel pro ohřev vody má asi 700W na m2 a solární panely kolem 180W na m2. Solární panely taky musí mít napětí vhodné pro topná tělesa. Obvyklý ideální počet je 8 60čl. (300Wp) panelů v sérii. Lze koupit bojler od dražic, který nabízí přimo 2 připojení jak na DS, tak na FV, je možné připojit vytěžovač pro optimální zatížení solárů, pokud budete nahřívat akumulační nádrž, tak vám jednoduchý vytěžovač (PWM) bude stačit za předpokladu že budete mít suché těleso. Pokud chcete použít těleso mokré, je nutné použít vytěžovač se střídavým výstupem, protože stejnosměrný proud způsobuje galvanickou korozi.

Tento systém má nejrychlejší návratnost a to i přestože nahrazujete energii v NT (nízkém tarifu), protože baterie jsou drahé a zde nejsou potřeba. Přes léto, ale budete mít obrovské množství nevyužité energie.

Systémy s baterií:

Tento systém je drahý, ale může vám umožnit provoz bez DS ¾ roku. Principem je, že solární panely nabíjí baterie, na baterie je připojený měnič(e) a na nich je připojený váš dům. Tzn. elektřina v domě jde z měničů a není napřímo napojena na distribuční síť (měnič je zapojený mezi DS a hlavním rozvaděčem) Takovýto systém potom funguje jako velká UPS. Baterie jsou nabíjeny ze soláru, měnič vyrábí jen tolik aby pokryl spotřebu objektu a když baterie klesne pod nastavené minimum dojde k přepojení na síť.

Tento systém dává nejvíce svobody, správně jej máte nahlásit jako UPS, ale pokud se nejedná o žádný hybrid, ale jenom opravdu o UPS k žádným přetokům prostě nemůže dojít.

Tento systém je ale nejtěžší správně navrhnout. Měniče mají maximální výkon a při jeho překročení dochází u kvalitních ke krátkodobému zvládnutí přetížení – což je důležíté hlavně pro rozběhové proudy motorů (lednička, pračka), kdy jejich výkon je prvních 100ms 10x vyšší než obvyklý. Nekvalitní měniče přetížení nezvládnou a mohou shořet. Měniče je také potřeba dimenzovat tak aby nedocházelo k jejich přetěžování často. Je možné použít více měničů, ale každý měnič má nějakou vlastní spotřebu a mít 3 měniče pro 3 fáze je drahé na pořízení a vlastní spotřeba za rok už taky nebude malá. Pokud to nemá byt systém na hraní, tak se koukejte rovnou po 48V měničích, 5000W měnič je velice rozumná varianta. Obvykle to jde ruku v ruce s přepojením domu na 1fázi. Slabší měniče lze též použít, pokud mají například schopnost přepnout na DS v případě přetížení, časté přepínání jim ale dlouhodobě svědčit nebude (relé se prostě upřepínají k smrti). 5000W měnič pro 48V baterii s účinností kolem 90% potřebuje baterii schopnou dodat 116A – podle toho je třeba dimenzovat baterii.


Solární regulátory nabíjení

Mezi solární panel a baterie je potřeba umístit regulátor nabíjení. Regulátor může být součástí měniče, nebo může být samostatný. Regulátory rozlišujeme na PWM a MPPT. MPPT regulátory existují ještě ve vysokonapěťové verzi.

PWM – pulse width modulation
Jedná se o nejjednodušší regulátory, jejich úkolem je připojt panel k baterii když je na jeho výstupu napětí a nechat ho tam připojený, když dojde k dosažení koncového napětí baterie začne za pomoci PWM panel odpojovat a připojovat tak, aby se snížil nabíjecí proud do baterie a baterie nešla přes maximální napětí. Tento regulátor si lze představit opravdu jako vypínač. Regulátor potřebuje správně zvolené napětí panelu k napětí baterie a nehledá maximální bod výkonu panelu. Jedná se o nejlevnější „regulátor“, ale pokud je vše správně navrženo nemusí fungovat špatně a může podávat stejný výkon jako dražší MPPT. 18V panel se používá pro 12V (max 20V) baterie a 36V panel pro 24V baterie (max 40V). Nicméně se ukázalo, že 30V panel pro 24V baterii funguje obvykle také vskutku dobře. Proud uvedený u takového regulátoru je maximální a nesmí být překročen – mohl by způsobit destrukci regulátoru. Maximální proud panelu nesmí být vyšší než proud regulátoru. Dělají se obvykle jen pro 12 a 24V baterie, 48V lze sice někde taky najít ale není to moc běžné.

MPPT
Jedná se vlastně o hodně chytřejší zařízení – jeho základem je DC měnič napětí. (Po otevření měniče musíte vidět obrovské cívky) Na první pohled velice podobné zařízení, ale funguje tak, že napětí panelů přizpůsobí přes DC měnič napětí baterii a zkouší zatěžovat panel(y) tak aby z nich dostal co nejvíce energie. U těchto regulátorů opravdu dochází v rámci nějaké logiky a měření pravidelně k hledání bodu s maximálním výkonem. Tyto regulátory pro správnou funkci vyžadují napětí na panelech vyšší než na baterii, ale současně snesou napětí o dost vyšší. Základní se dělají obvykle pro 12 / 24V a dražší umí 12 / 24 / 48V baterie. Výhodou těchto regulátorů je vyšší vstupní napětí 100V maximum bývá minimálně, 150V není neobvyklé. Pokud má MPPT regulátor maximální napětí nižší obvykle to není MPPT, ale jen PWM (falešným MPPT se vyhnout). Výhodou těchto regulátorů je měnič napětí, takže můžu klidně 120V z panelů připojit k 12V baterii. Pokud bude měnič umět 150V na solárním vstupu a 40A (je to proud do baterie) a pokud k němu připojím 3x300Wp panely u kterých se napětí pohybuje kolem 100V a proud dodají až 9A (900Wp), tak to měnič zkonvertuje na 12V / 40A (480W) a zbytek zůstane ležet na střeše a nic se neděje. 40A měnič tedy zvládne cca 500W do 12V, cca 1000W do 24V a cca 2000W do 48V

Vysokonapěťové MPPT
Fungují stejně jako předchozí, ale vstupní napětí z panelů bývá vyšší – například 200-800V.


Baterie:
U baterií nás zajímá jejich napětí, kapacita, doporučený nabíjecí a vybíjecí proud, cyklická životnost. Obecně se baterie skládají z více prvku k dosažení požadovaného napětí. Každá baterie snese jiné zacházení, má jinou efektivitu nabíjení, je jinak nebezpečná, nebo se může různě vybíjet (DOD - depth of discharge – určuje kolik % skutečné kapacity reálně využívám) a také má různou kapacitu (Ah) a snese různé proudy (vyjádřeno v C, kdy 20C = 20 x kapacita a C20 = kapacita / 20). Hodnoty proudu nemusí být stejné pro nabíjení i vybíjení.

Obecná pravidla platná pro všechny baterie jsou:
A, nízké proudy zvyšují životnost, vysoké snižují.
B, menší DOD zvyšuje životnost, plné cyklování ji drasticky snižuje
C, mráz je pro baterie špatně, teplota nad 25 taky.
D, sériově zapojené články mají tendenci se lehce rozcházet a balancování zvyšuje životnost.

Olověné baterie:
2V na článek
1,7V vybito, 2,4V nabito (2,3V gel)
Efektivita nabíjení: 50-90%
Životnost v cyklech 50-100% – 500 až 2000
Životnost v cyklech 0-100% – 10 až 200
Samovybíjení: 3-20% za měsíc.

Dělají se v napětích 2V, 6V, 8V a 12V.
nejlevnější na pořízení, člověk se nemusí obávat přetížení tolik jako u jiných typů. Pokud chcete olověné baterie používat dlouho nesmíte je vybíjet pod nominální napětí. Jsou velké, těžšké, je v nich kyselina. Jednou za čas je dobré ja nabít na vyšší napětí. (2,6V na článek) Baterie je možné balancovat, ale není to úplně účinné, protože se obvykle ke 2V článkům nelze dostat a lze je balancovat jen částečně jako 12V kusy. Pokud je nebudete balancovat je možné, že vám jedna baterie bude chodit jiný cyklus než zbytek v sérii a u jedné to bude způsobovat přebíjení a u jiné nenabití. Jde řešit bez balancování a to tak že jednou za čas se baterie nabijí na vyšší napětí, kde plná baterie začne vařit a zahřívat se a ostatní se mezitím dotáhnou. Je potřeba ale doplňovat destilovanou vodu do článků.

Olověných baterií máme několik typů:

Startovací – jsou levné a moc nevydrží

Gelové – nedá se doplňovat voda, jejich kvalita je různá, nedají se provařit.

Trakční – rozdělil bych je na 2 skupiny
a) ty co se na ně hrají a nejsou o moc lepší jak startovací jen stojí víc
b) trojan, hoppecke,… kvalitní olověnou baterku poznáte taky podle toho že umožňuje připojení automatického systému pro doplňování vody. Tyto baterie, ale stojí tolik, že pokud je nekoupíte někde z druhé ruky...

Olověné baterie nesmí být dlouho vybité – dochází k sulfataci. (kyselina přilne k olověné desce a funguje jako izolant, chybějící kyselina snižuje kapacitu a izolovaná deska snižuje maximální proudy)

Vybitá baterie nemá kyselina ve vodě ale na desce a voda může zmrznout a baterii roztrhnout. Olověné baterie skladujeme zásadně nabité. Obecně olověné baterie doporučuji do začátku jen když je člověk koupí za cenu šrotu a počítá s tím, že dlouho sloužit nebudou...

Nickel-Cadmium (NiCd, někdy též označované špatně jako NiFe)

1,2V na článek
0,8V vybito, 1,35V nabito (nabíjet můžeme klidně do 1,45V)
Efektivita nabíjení: 70-90%
Životnost v cyklech 0-100% – 1000-3000
Samovybíjení: 10% za měsíc.

Relativně blbuvzdorná baterie, vydrží fungovat spousty let, může být uskladněna v jakémkoliv stavu nabití. Po té co baterie „zemře“ na počet cyklů stačí vyměnit elektrolyt (KOH) a jede se dál. Desky baterie zůstávají prakticky bez poškození. Baterie snese přetížení, mráz, přebití i hluboké vybití. A teď to horší… baterie není úplně tvrdá (srovnatelné s olovem) jak stárne elektrolyt stává se měkčí. Při přebití vaří a dochází k uvolňování vodíku! Baterie má obrovský rozptyl funkčního napětí. Pro 40 článku (48V) je to 32-58V – v takovémto rozsahu měniče chodit neumí a tak část kapacity zůstane nevyužitá. Baterie má taky docela velké samovybíjení a je ještě větší a těžší než olovo.

Baterie je nutné odvětrávat a dolévat destilku. Pozor ale dolévat jen v plném nabití, protože hladina elektrolytu klesá s vybíjením a stoupá po nabití. Pokud dolejete vodu v nenabitém stavu může vám elektrolyt vytéct po nabití. Baterii taky nesvědčí částečné nabíjení a měla byt být část nabitá do plna.

Z druhé ruky se jedná o dobré baterie, nové jsou velice drahé a pořízení nových nedoporočuji.


Li-ion

3,7V na článek
3V vybito, 4,2V nabito
Efektivita nabíjení: 90-95%
Životnost v cyklech 50-5000
Samovybíjení: méně než 5% za měsíc.

Baterie, která dnes hýbe světem (hlavně elektrickou dopravou) Lithiové baterie nabízí nejlepší poměr uložené kapacity vzhledem k velikosti i hmotnosti. Proto jsou nejlepší volbou do dopravních prostředků. Vyrábí se v různých tvarech a kapacitách, ale nejobvyklejší jsou varianty 18650, 21700 – kde první dvojčíslo značí průměr článku a zbytek jeho délku v milimetrech. Články 18650 se dělají v kapacitách až 3,5Ah a 21700 až 5Ah. Obvykle platí že čím vyšší kapacita, tím horší proudová zatížitelnost. Baterie může být nabíjena v jakémkoliv stavu vybití, ale její životnost není nekonečná, baterie stárne věkem a hlavně teplotou. Nominální počet cyklů této baterie je 500, ale dá se zvýšit i snížit způsobem zacházení. Hlavní je určitě teplota baterie. Pokud je baterie v teple degraduje sama velice rychle. Další neméně důležitá věc je proudové zatěžování, protože vysoké proudy jdou ruku v ruce s vysokou teplotou. Baterie nemá ráda mráz a optimální teplota provozu je 20 stupňů. Baterie se nesmí nabít přes 4,2V a vybít pod 3V – mimo tyto hodnoty opět dochází k nevratnému poškození. Baterie se nesmí skladovat plně nabitá, protože to urychluje stárnutí a taky né vybitá, protože se může samovybíjením dostat pod 3V. Baterie má docela lineární průběh napětí a lze podle napětí snadno určit stav nabití. Jelikož baterii vadí vysoké teploty je dobré ji spojovat bodováním a nikoliv pájením. Baterie může odejít na vnitřní zkrat a při paralelním spojení více článků to může začít (a stává se to) hořet. Každý článek by měl být připojený přes pojistku.

Baterii je vhodné prodloužit životnost snížením rozsahu pracovního napětí. Tyto hodnoty prosím neberte úplně smrtelně vážně – je to na základě mého pozorování.

Počet cyklů:
100% DOD (4,2-3V) – 300 až 600
80% DOD (4,1-3,5V) – 900 až 2000
70% DOD (4,05-3,6V) – 1500 až 3000

Snížením DOD, ale nedojde k velkému snížení kapacity, protože od 3,5V už baterie padá docela rychle a na konci články začínají hřát.

Další varianta je snížení proudu a tím pádem snížení vnitřního zahřívání.

Proud 20C = počet cyklů x 0,1
Proud 5C = počet cyklů x 0,2
Proud 1C = počet cyklů x 1
Proud C5 = počet cyklů x 4
Proud C20 = počet cyklů x 10

Články obvykle není nutné moc balancovat, obvykle se rozchází úplně minimálně, ale musí kolem nich být postavená ochrana BMS (battery management system), která zajístí, že pokud se nějaký článek v baterii dostane mimo normální hodnoty, tak dojde k odpojení baterie místo například přebití a požáru. BMS obvykle provádí i nějaké základní balancování. Vzhledem k tomu, že napětí odpovídá stavu nabití lze použít například přelévací pumpy.

Stavba takové baterie může být lákavá, baterie je velice tvrdá, ale pokud je udělána špatně je to asi nejnebezpečnější baterie vůbec.

LiFePO4, LiFeYPO4, nebo zkráceně LiFe

3,2V na článek
2,5V vybito, 3,65V nabito
Efektivita nabíjení: 90-95%
Životnost v cyklech 2000-8000
Samovybíjení: méně než 5% za měsíc.

Rozhodně nejlepší baterie do solárního systému. Proti li-ion je zde vyšší hmotnost a velikost a taky o něco nižší napětí. Pro 48V systém se obvykle využívá 16 článků, ikdyž někteří výrobci používají jen 15. Články se vyrábí v různých kapacitách a počet cyklů není do smrti baterie, ale do poklesu kapacity na 80% nominální. Baterii lze používat i potom normálně dál. Obecně pro LifePO4 platí proud maximálně C2 pro zajištění co nejdelší životnosti (lépe C3). DOD snížit na 80% tj 3-3,4V. Problémem této baterie je že dochází k jejímu nafukování (velice pomalu pokud se k ní člověk chová dobře a velmi rychle když ji přebije), baterie proto musí být pevně spojena aby bylo mechanicky zabráněno jejím deformacím. Pokud baterii hodně přebijete dojde u ní k prasknutí přetlakového ventilu a vyvaření elektrolytu v podobě bílého kouře. Baterie ale nehoří a je velice bezpečná. Tvrdost baterie není na úrovní li-ion, ale stále se jedná o jednu z nejlepších aktuálně dostupných baterií na světě.
U baterie lze jen velmi těžce poznat stav nabití – pokud má baterie 3,2V, tak nevíte jestli je na 30, nebo 80% nabití. Stav nabití lze určit jen přesným měřením Ah z a do baterie po jejím plném nabití. Baterii je nutné balancovat – článek nesmí překročit 3,65V a je proto nutné mít na baterii správně dimenzovaný balancer (1A balancer pro 40A nabíječ není úplně ono). Tato chemie má tendence rozcházet se mnohem víc než Li-ion. Přelévací pumpy nejsou tak účinné jako v případě Li-ion, ale jejich použití rozhodně není špatný nápad. Opět je dobré aby u baterie byla přítomna BMS, která v případě problému baterii odpojí aby zabránila trvalému, nebo většímu poškození.

[dipos]

Moc pěkný úvod do problematiky FV, včetně základní terminologie.
Děkuji za možnost poučení.
Ještě jednou díky.