Jak budeme vyrábět elektřinu na Marsu?
Napsal: pát srp 06, 2021 12:43 pmDobrý den,
máme tu pátek, a to už tradičně znamená, že jsem tu se článkem k přečtení, zamyšlení a případné diskuzi. Tentokrát se podíváme do vesmíru a probereme otázku, jak tam vyrábět elektřinu.
Přeji hezký den.
Karel Kilián
Jak budeme vyrábět elektřinu na Marsu?
Jedním z cílů generálního ředitele společností Tesla a SpaceX Elona Muska je kolonizace Marsu. Na jedné straně je docela klidně možné, že celý záměr skončí velkou blamáží. Na straně druhé asi nikdy nebylo lidstvo naplnění této myšlenky blíž než v současnosti.
Musk má ty nejlepší předpoklady pro splnění (nejen) svého snu. Má dostatek finančních prostředků (a umí vydělat další), technické znalosti, schopné konstruktéry a neutuchající nadšení. Pro lidi, kteří s ním mají možnost pracovat, vlastně není otázkou, zda někdy budeme kolonizovat Mars, ale kdy se tak stane.
Kolonizace Marsu plná výzev
Osídlení Marsu bude spojeno s celou řadou problémů a výzev, které bude nutné překonat. Mnohé z nich budou ke svému vyřešení vyžadovat elektrickou energii. Ta bude nezbytná pro výrobu kyslíku, pohon nejrůznějších přístrojů a vozítek, zajištění tepla a světla či komunikaci.
Aby byli budoucí obyvatelé Marsu v bezpečí a mise fungovala, bude potřebovat stálý přísun elektřiny. Na Marsu však pochopitelně není žádná elektrická síť, takže tento požadavek bude jedním z hlavních problémů, které bude nutné vyřešit.
Jak tedy bude vypadat první mimoplanetární elektrárna? Redaktoři magazínu Digital Trends se zeptali dvou odborníků, kteří pracují na vývoji vesmírných energetických systémů ve dvou různých agenturách. Pojďme se podívat na to, co se dozvěděli.
Jaderné reaktory ve vesmíru
Plány NASA pro budoucnost výroby energie zahrnují systémy štěpení, při nichž se v reaktoru štěpí atomy uranu a vzniká teplo. Ve srovnání s radioizotopovými systémy (RTG), které pohánějí rovery jako je například Perseverance, mohou tyto systémy vyrábět více energie při zachování relativně malých rozměrů.
V březnu 2018 předvedl Národní úřad pro letectví a vesmír v rámci projektu Kilopower experiment, během kterého byl schopen produkovat 1 kilowatt energie a který by mohl být použit jako základ pro budoucí vesmírné reaktory.
Experiment, označovaný zkratkou KRUSTY (Kilopower Reactor Using Stirling TechnologY), byl poháněn jádrem z uranu 235, o kterém NASA říká, že je „velké asi jako role papírových ručníků“. To vytvářelo teplo, které se pak pomocí mechanismu zvaného Stirlingův motor přeměňovalo na elektřinu.
Budoucí energetický systém na bázi jaderného štěpení bude malý a lehký a mohl by fungovat po dobu nejméně deseti let. Proto se tato koncepce jeví jako naprosto ideální pro budoucí mise na Měsíc a případně i na Mars.
Testovat se bude na Měsíci
V loňském roce vyzvala NASA spolu s ministerstvem energetiky své dodavatele k předložení nápadů na 10kilowattový systém. Čtyři nebo pět takových jednotek by mohlo napájet kosmický příbytek se vším, co k tomu patří - ať už jde o výrobu kyslíku pro raketové palivo či uspokojení potřeb tří až čtyř astronautů, což podle odhadů vyžaduje celkem asi 40 kilowattů.
Dionne Hernandez-Lugo byla vedoucí projektu Kilopower a nyní je zástupkyní vedoucího projektu NASA pro demonstraci technologie štěpení energie na povrchu Měsíce. Pro Digital Trends uvedla, že první jednotku chtějí na Měsíci otestovat během příštího desetiletí.
„Záměrem je předvést systém nejprve na Měsíci v rámci programu Artemis,“ řekla. „Náš projekt se zabývá vývojem desetikilowattového systému a jeho první demonstrací na Měsíci. To nám pomůže porozumět systému.“ Poté by se měly provést případné úpravy konstrukce a systém by mohl být použit při budoucích misích na Mars.
Při prvním testu na Měsíci se počítá s tím, že jednotka zůstane uvnitř lunárního modulu. „V tuto chvíli v rámci naší skupiny převládá myšlenka ponechat systém uvnitř modulu,“ řekla Hernandez-Lugo. „Ale existuje spousta inovací a my v tuto chvíli ty inovace hledáme, abychom zjistili další možnosti, které by měly.“
Interní studie NASA odhaduje, že každá desetikilowattová jednotka bude přibližně šest metrů vysoká a přes dva metry široká, ačkoli přesné rozměry budou záviset na konečném návrhu. Koncepční obrázek, který vytvořila NASA, ukazuje čtyři takové jednotky propojené na povrchu Marsu, jež by zajišťovaly energii pro tamní základnu.
Bezpečnost jaderné energie
Jedním z faktorů, který lidi obvykle zajímá, pokud jde o využívání jaderné energie na Zemi, je bezpečnost, a to platí i pro vesmírné mise. Radioaktivní prvky používané v jaderných reaktorech vyzařují záření, které je nebezpečné pro člověka a může způsobit problémy s elektronickými zařízeními v okolí.
Aby byli lidé i elektronika v bezpečí, jsou štěpné energetické systémy obklopeny silným kovovým stíněním, které záření zadržuje. Jakýkoli nový energetický systém pro misi na Mars by byl na Zemi podroben rozsáhlým testům, aby bylo zajištěno, že je bezpečný i v extrémních podmínkách, jako jsou provozní zkoušky, zkoušky ve vakuu a vibrační zkoušky.
Hernandez-Lugo zdůraznila, že NASA v minulosti uskutečnila již více než 20 misí, při nichž byly použity různé typy jaderných energetických systémů, „takže NASA má zkušenosti s vypouštěním jaderných energetických systémů jak na Měsíc, tak na Mars.“
Obavy z obohaceného uranu
Existuje také obava z používání vysoce obohaceného uranu v energetických systémech. Tento materiál lze použít i k výrobě jaderných zbraní, takže se někteří političtí představitelé obávají, že jeho použití ve vesmírných projektech by mohlo podpořit jeho šíření na Zemi.
Aby se tyto obavy vyřešily, mohly by budoucí štěpné systémy místo toho používat nízko obohacený uran, který se běžně používá v energetických reaktorech na Zemi a není vhodný pro výrobu zbraní. „Projekty s nízko obohaceným uranem jsou velmi atraktivní z hlediska omezení regulace a souladu s nedávnými národními směrnicemi v oblasti jaderné politiky ve vesmíru,“ napsala Hernandez-Lugo.
Nejnovější směrnice o vesmírné politice, kterou Bílý dům vydal v prosinci loňského roku, umožňuje použití vysoce obohaceného uranu pouze v případě, že je schváleno různými vládními orgány a lze prokázat, že je to jediný způsob, jak misi dokončit.
Energie ze slunce
Jaderná energie však není jedinou možností výroby elektřiny. Jednou z nejběžnějších možností napájení vesmírných misí je v současnosti solární energie. Evropská kosmická agentura (ESA) využívá solární energii prakticky pro všechny své mise a její připravované vozítko na Marsu s názvem Rosalind Franklin bude rovněž poháněno sluneční energií.
Vedoucí týmu pokročilých koncepcí v ESA Leopold Summerer, který se zabývá výzkumem nových technologií pro vesmírné mise, uvedl, že solární energie má oproti jaderné výhodu v tom, že nepotřebuje další bezpečnostní opatření.
Poukázal také na to, že rozsáhlé využívání technologií solární energie na Zemi znamená neustálý vývoj, který lze aplikovat na vesmírné mise: „Solární energetika je rychle se rozvíjející technologie, která kromě toho, že je plně obnovitelná, nabízí snadné použití, přístup a vysokou vyspělost,“ uvedl.
Důležitá je efektivita
Rychlé tempo vývoje znamená, že inženýři navrhují panely, které mohou ze stejného množství slunečního světla vyrobit více a více elektřiny. Summerer očekává, že budoucí solární systémy budou i nadále stále účinnější.
„Ve vesmíru je efektivita ještě důležitější než na Zemi a my neustále posouváme technické možnosti,“ řekl Summerer. Relativně malé zvýšení účinnosti a snížení hmotnosti solárních článků může znamenat velký rozdíl v celkových nákladech na solární systémy, zejména u menších plavidel, jako jsou družice.
Stejně jako všechny technologie má však i solární energie svá omezení. „Její nevýhodou je závislost na vnějším zdroji, tedy na slunci, s čímž souvisejí další nevýhody,“ řekl Summerer. V mnoha situacích je energie ze slunce pouze přerušovaná.
Den, noc a vzdálenost
Na planetě s denním a nočním cyklem lze využít baterie k ukládání přebytečné energie přes den a jejímu dodávání v noci. To však do energetického systému přidává další objemný prvek a také další technologicky složitou a teoreticky poruchovou vrstvu.
Jedním z futuristických řešení tohoto problému, o kterém se uvažuje, je vývoj orbitálních solárních elektráren, které by mohly pracovat společně se solárními panely na povrchu. Měly by shromažďovat energii ze Slunce a bezdrátově ji vysílat na povrch. ESA v současné době hledá koncepty, které by tuto myšlenku uskutečnily.
Pokud jde o Mars, je zde několik problémů s využitím solární energie. Jelikož je Mars od Slunce dále než Země, dopadá na jeho povrch méně slunečního světla. To znamená, že kolonizátoři na Marsu budou mít přístup k přibližně polovičnímu slunečnímu záření než na Zemi.
To sice neznamená, že by využití solární energie na Marsu bylo nemožné, jen musí být mise velmi opatrné při využívání energie. Předchozí generace marsovských vozítek NASA, Spirit a Opportunity, využívala solární energii. Stejně tak orbitální sondy, jako je Mars Express a Mars Orbiter Mission, jsou rovněž napájeny sluneční energií.
Prachové bouře
Na Marsu jsou však velkým problémem prachové bouře. Zdejší složitý systém počasí občas vede k mohutným globálním prachovým bouřím, jež dočasně odcloní většinu slunečního světla a prakticky vše na planetě pokryjí vrstvou prachu - včetně solárních panelů. Právě to způsobilo, že neuvěřitelně dlouho sloužící vozítko Opportunity nakonec v roce 2018 „ztratilo vědomí“.
Summerer se domnívá, že kombinací povrchových a orbitálních solárních elektráren by se pravděpodobně dal vyrobit dostatek energie pro lidské potřeby. Zároveň však připustil, že má smysl kombinovat solární energii s jinými zdroji, jako je například jaderná energie.
„Sluneční energie na povrchu a případně doplněná z oběžné dráhy může poskytnout dostatek energie pro osídlení na Marsu, ale jak ukázala nejnovější vozítka, například Perseverance, která právě přistála, někdy malé jaderné zdroje energie poskytují tak velkou konkurenční výhodu, takže bych očekával, že budou hrát také roli,“ napsal.
Výběr správného zdroje energie pro danou misi
Hernandez-Lugo souhlasila s tím, že pro misi na Mars mají potenciální hodnotu všechny druhy energetických systémů, včetně solárních, bateriových a jaderných. „Výběr energetického systému bude záviset na konkrétní misi,“ řekla.
Glennovo výzkumné středisko NASA, kde pracuje, je centrem vývoje a provádí výzkum nejrůznějších možností napájení, včetně baterií, solárních článků, radioizotopových systémů, štěpných energetických systémů a regenerativních palivových článků. Klíčové je vybrat správný zdroj energie pro potřeby mise na základě dostupných zdrojů.
Jaderný systém má pro kolonizační mise zřetelné výhody. Zaprvé, pokud chcete navrhnout energetický systém pro použití na Měsíci i na Marsu, jak to dělá NASA, musíte se vypořádat s dvoutýdenními obdobími tmy na Měsíci.
„Když začnete přemýšlet nad tím, jak navrhnout architekturu mise, která vám umožní mít stálou energii, pak přichází na řadu jaderná energie,“ řekla. „Protože potřebujete spolehlivý systém, který vám zajistí nepřetržité napájení během nočních operací.“
První elektrárna na Marsu
Také pro Mars je také důležitá nepřetržitá výroba energie, zejména kvůli bezpečnost astronautů, kteří tam budou pobývat. Určitě bude potřeba energetický systém, který bude fungovat za jakýchkoli povětrnostních podmínek, dokonce i během prachové bouře, což může zajistit jaderná energie.
Hernandez-Lugo také upozornila, že současné mise NASA na Mars, jako je Mars 2020, využívají kombinaci solární energie pro vrtulník Ingenuity a jaderné energie pro rover Perseverance, aby vyhovovaly konkrétním potřebám mise.
„V současné době se v rámci agentury hledá způsob, jak zdokonalit všechny typy energetických systémů, aby byly k dispozici pro mise, na Měsíc a na Mars,“ řekla Hernandez-Lugo. „Takže pro všechny energetické systémy se určitě najde uplatnění.“
Jaký systém výroby elektřiny vyhraje při kolonizaci Marsu?
Zdroj: digitaltrends.com.
máme tu pátek, a to už tradičně znamená, že jsem tu se článkem k přečtení, zamyšlení a případné diskuzi. Tentokrát se podíváme do vesmíru a probereme otázku, jak tam vyrábět elektřinu.
Přeji hezký den.
Karel Kilián
Jak budeme vyrábět elektřinu na Marsu?
Jedním z cílů generálního ředitele společností Tesla a SpaceX Elona Muska je kolonizace Marsu. Na jedné straně je docela klidně možné, že celý záměr skončí velkou blamáží. Na straně druhé asi nikdy nebylo lidstvo naplnění této myšlenky blíž než v současnosti.
Musk má ty nejlepší předpoklady pro splnění (nejen) svého snu. Má dostatek finančních prostředků (a umí vydělat další), technické znalosti, schopné konstruktéry a neutuchající nadšení. Pro lidi, kteří s ním mají možnost pracovat, vlastně není otázkou, zda někdy budeme kolonizovat Mars, ale kdy se tak stane.
Kolonizace Marsu plná výzev
Osídlení Marsu bude spojeno s celou řadou problémů a výzev, které bude nutné překonat. Mnohé z nich budou ke svému vyřešení vyžadovat elektrickou energii. Ta bude nezbytná pro výrobu kyslíku, pohon nejrůznějších přístrojů a vozítek, zajištění tepla a světla či komunikaci.
Aby byli budoucí obyvatelé Marsu v bezpečí a mise fungovala, bude potřebovat stálý přísun elektřiny. Na Marsu však pochopitelně není žádná elektrická síť, takže tento požadavek bude jedním z hlavních problémů, které bude nutné vyřešit.
Jak tedy bude vypadat první mimoplanetární elektrárna? Redaktoři magazínu Digital Trends se zeptali dvou odborníků, kteří pracují na vývoji vesmírných energetických systémů ve dvou různých agenturách. Pojďme se podívat na to, co se dozvěděli.
Jaderné reaktory ve vesmíru
Plány NASA pro budoucnost výroby energie zahrnují systémy štěpení, při nichž se v reaktoru štěpí atomy uranu a vzniká teplo. Ve srovnání s radioizotopovými systémy (RTG), které pohánějí rovery jako je například Perseverance, mohou tyto systémy vyrábět více energie při zachování relativně malých rozměrů.
V březnu 2018 předvedl Národní úřad pro letectví a vesmír v rámci projektu Kilopower experiment, během kterého byl schopen produkovat 1 kilowatt energie a který by mohl být použit jako základ pro budoucí vesmírné reaktory.
Experiment, označovaný zkratkou KRUSTY (Kilopower Reactor Using Stirling TechnologY), byl poháněn jádrem z uranu 235, o kterém NASA říká, že je „velké asi jako role papírových ručníků“. To vytvářelo teplo, které se pak pomocí mechanismu zvaného Stirlingův motor přeměňovalo na elektřinu.
Budoucí energetický systém na bázi jaderného štěpení bude malý a lehký a mohl by fungovat po dobu nejméně deseti let. Proto se tato koncepce jeví jako naprosto ideální pro budoucí mise na Měsíc a případně i na Mars.
Testovat se bude na Měsíci
V loňském roce vyzvala NASA spolu s ministerstvem energetiky své dodavatele k předložení nápadů na 10kilowattový systém. Čtyři nebo pět takových jednotek by mohlo napájet kosmický příbytek se vším, co k tomu patří - ať už jde o výrobu kyslíku pro raketové palivo či uspokojení potřeb tří až čtyř astronautů, což podle odhadů vyžaduje celkem asi 40 kilowattů.
Dionne Hernandez-Lugo byla vedoucí projektu Kilopower a nyní je zástupkyní vedoucího projektu NASA pro demonstraci technologie štěpení energie na povrchu Měsíce. Pro Digital Trends uvedla, že první jednotku chtějí na Měsíci otestovat během příštího desetiletí.
„Záměrem je předvést systém nejprve na Měsíci v rámci programu Artemis,“ řekla. „Náš projekt se zabývá vývojem desetikilowattového systému a jeho první demonstrací na Měsíci. To nám pomůže porozumět systému.“ Poté by se měly provést případné úpravy konstrukce a systém by mohl být použit při budoucích misích na Mars.
Při prvním testu na Měsíci se počítá s tím, že jednotka zůstane uvnitř lunárního modulu. „V tuto chvíli v rámci naší skupiny převládá myšlenka ponechat systém uvnitř modulu,“ řekla Hernandez-Lugo. „Ale existuje spousta inovací a my v tuto chvíli ty inovace hledáme, abychom zjistili další možnosti, které by měly.“
Interní studie NASA odhaduje, že každá desetikilowattová jednotka bude přibližně šest metrů vysoká a přes dva metry široká, ačkoli přesné rozměry budou záviset na konečném návrhu. Koncepční obrázek, který vytvořila NASA, ukazuje čtyři takové jednotky propojené na povrchu Marsu, jež by zajišťovaly energii pro tamní základnu.
Bezpečnost jaderné energie
Jedním z faktorů, který lidi obvykle zajímá, pokud jde o využívání jaderné energie na Zemi, je bezpečnost, a to platí i pro vesmírné mise. Radioaktivní prvky používané v jaderných reaktorech vyzařují záření, které je nebezpečné pro člověka a může způsobit problémy s elektronickými zařízeními v okolí.
Aby byli lidé i elektronika v bezpečí, jsou štěpné energetické systémy obklopeny silným kovovým stíněním, které záření zadržuje. Jakýkoli nový energetický systém pro misi na Mars by byl na Zemi podroben rozsáhlým testům, aby bylo zajištěno, že je bezpečný i v extrémních podmínkách, jako jsou provozní zkoušky, zkoušky ve vakuu a vibrační zkoušky.
Hernandez-Lugo zdůraznila, že NASA v minulosti uskutečnila již více než 20 misí, při nichž byly použity různé typy jaderných energetických systémů, „takže NASA má zkušenosti s vypouštěním jaderných energetických systémů jak na Měsíc, tak na Mars.“
Obavy z obohaceného uranu
Existuje také obava z používání vysoce obohaceného uranu v energetických systémech. Tento materiál lze použít i k výrobě jaderných zbraní, takže se někteří političtí představitelé obávají, že jeho použití ve vesmírných projektech by mohlo podpořit jeho šíření na Zemi.
Aby se tyto obavy vyřešily, mohly by budoucí štěpné systémy místo toho používat nízko obohacený uran, který se běžně používá v energetických reaktorech na Zemi a není vhodný pro výrobu zbraní. „Projekty s nízko obohaceným uranem jsou velmi atraktivní z hlediska omezení regulace a souladu s nedávnými národními směrnicemi v oblasti jaderné politiky ve vesmíru,“ napsala Hernandez-Lugo.
Nejnovější směrnice o vesmírné politice, kterou Bílý dům vydal v prosinci loňského roku, umožňuje použití vysoce obohaceného uranu pouze v případě, že je schváleno různými vládními orgány a lze prokázat, že je to jediný způsob, jak misi dokončit.
Energie ze slunce
Jaderná energie však není jedinou možností výroby elektřiny. Jednou z nejběžnějších možností napájení vesmírných misí je v současnosti solární energie. Evropská kosmická agentura (ESA) využívá solární energii prakticky pro všechny své mise a její připravované vozítko na Marsu s názvem Rosalind Franklin bude rovněž poháněno sluneční energií.
Vedoucí týmu pokročilých koncepcí v ESA Leopold Summerer, který se zabývá výzkumem nových technologií pro vesmírné mise, uvedl, že solární energie má oproti jaderné výhodu v tom, že nepotřebuje další bezpečnostní opatření.
Poukázal také na to, že rozsáhlé využívání technologií solární energie na Zemi znamená neustálý vývoj, který lze aplikovat na vesmírné mise: „Solární energetika je rychle se rozvíjející technologie, která kromě toho, že je plně obnovitelná, nabízí snadné použití, přístup a vysokou vyspělost,“ uvedl.
Důležitá je efektivita
Rychlé tempo vývoje znamená, že inženýři navrhují panely, které mohou ze stejného množství slunečního světla vyrobit více a více elektřiny. Summerer očekává, že budoucí solární systémy budou i nadále stále účinnější.
„Ve vesmíru je efektivita ještě důležitější než na Zemi a my neustále posouváme technické možnosti,“ řekl Summerer. Relativně malé zvýšení účinnosti a snížení hmotnosti solárních článků může znamenat velký rozdíl v celkových nákladech na solární systémy, zejména u menších plavidel, jako jsou družice.
Stejně jako všechny technologie má však i solární energie svá omezení. „Její nevýhodou je závislost na vnějším zdroji, tedy na slunci, s čímž souvisejí další nevýhody,“ řekl Summerer. V mnoha situacích je energie ze slunce pouze přerušovaná.
Den, noc a vzdálenost
Na planetě s denním a nočním cyklem lze využít baterie k ukládání přebytečné energie přes den a jejímu dodávání v noci. To však do energetického systému přidává další objemný prvek a také další technologicky složitou a teoreticky poruchovou vrstvu.
Jedním z futuristických řešení tohoto problému, o kterém se uvažuje, je vývoj orbitálních solárních elektráren, které by mohly pracovat společně se solárními panely na povrchu. Měly by shromažďovat energii ze Slunce a bezdrátově ji vysílat na povrch. ESA v současné době hledá koncepty, které by tuto myšlenku uskutečnily.
Pokud jde o Mars, je zde několik problémů s využitím solární energie. Jelikož je Mars od Slunce dále než Země, dopadá na jeho povrch méně slunečního světla. To znamená, že kolonizátoři na Marsu budou mít přístup k přibližně polovičnímu slunečnímu záření než na Zemi.
To sice neznamená, že by využití solární energie na Marsu bylo nemožné, jen musí být mise velmi opatrné při využívání energie. Předchozí generace marsovských vozítek NASA, Spirit a Opportunity, využívala solární energii. Stejně tak orbitální sondy, jako je Mars Express a Mars Orbiter Mission, jsou rovněž napájeny sluneční energií.
Prachové bouře
Na Marsu jsou však velkým problémem prachové bouře. Zdejší složitý systém počasí občas vede k mohutným globálním prachovým bouřím, jež dočasně odcloní většinu slunečního světla a prakticky vše na planetě pokryjí vrstvou prachu - včetně solárních panelů. Právě to způsobilo, že neuvěřitelně dlouho sloužící vozítko Opportunity nakonec v roce 2018 „ztratilo vědomí“.
Summerer se domnívá, že kombinací povrchových a orbitálních solárních elektráren by se pravděpodobně dal vyrobit dostatek energie pro lidské potřeby. Zároveň však připustil, že má smysl kombinovat solární energii s jinými zdroji, jako je například jaderná energie.
„Sluneční energie na povrchu a případně doplněná z oběžné dráhy může poskytnout dostatek energie pro osídlení na Marsu, ale jak ukázala nejnovější vozítka, například Perseverance, která právě přistála, někdy malé jaderné zdroje energie poskytují tak velkou konkurenční výhodu, takže bych očekával, že budou hrát také roli,“ napsal.
Výběr správného zdroje energie pro danou misi
Hernandez-Lugo souhlasila s tím, že pro misi na Mars mají potenciální hodnotu všechny druhy energetických systémů, včetně solárních, bateriových a jaderných. „Výběr energetického systému bude záviset na konkrétní misi,“ řekla.
Glennovo výzkumné středisko NASA, kde pracuje, je centrem vývoje a provádí výzkum nejrůznějších možností napájení, včetně baterií, solárních článků, radioizotopových systémů, štěpných energetických systémů a regenerativních palivových článků. Klíčové je vybrat správný zdroj energie pro potřeby mise na základě dostupných zdrojů.
Jaderný systém má pro kolonizační mise zřetelné výhody. Zaprvé, pokud chcete navrhnout energetický systém pro použití na Měsíci i na Marsu, jak to dělá NASA, musíte se vypořádat s dvoutýdenními obdobími tmy na Měsíci.
„Když začnete přemýšlet nad tím, jak navrhnout architekturu mise, která vám umožní mít stálou energii, pak přichází na řadu jaderná energie,“ řekla. „Protože potřebujete spolehlivý systém, který vám zajistí nepřetržité napájení během nočních operací.“
První elektrárna na Marsu
Také pro Mars je také důležitá nepřetržitá výroba energie, zejména kvůli bezpečnost astronautů, kteří tam budou pobývat. Určitě bude potřeba energetický systém, který bude fungovat za jakýchkoli povětrnostních podmínek, dokonce i během prachové bouře, což může zajistit jaderná energie.
Hernandez-Lugo také upozornila, že současné mise NASA na Mars, jako je Mars 2020, využívají kombinaci solární energie pro vrtulník Ingenuity a jaderné energie pro rover Perseverance, aby vyhovovaly konkrétním potřebám mise.
„V současné době se v rámci agentury hledá způsob, jak zdokonalit všechny typy energetických systémů, aby byly k dispozici pro mise, na Měsíc a na Mars,“ řekla Hernandez-Lugo. „Takže pro všechny energetické systémy se určitě najde uplatnění.“
Jaký systém výroby elektřiny vyhraje při kolonizaci Marsu?
Zdroj: digitaltrends.com.
